Musím platit nějaké výživné či jiné výdaje když nechci dítě?

Pokud s někým intimně žiješ, musíš počítat se vším. Nejen s tím, co se ti líbí, ale také s neúspěchem, se sexuálně přenosnou nemocí a také s možnou (i nechtěnou) graviditou. Pokud tě uvede jako otce dítěte (můžeš trvat ještě na určení otcovství pomocí testu DNA) máš zkrátka smůlu. Také se ale může stát, že se najde nový partner, který s ní začne žít a dítě si osvojí – tím pádem se „zbavíš“ zákonných povinností v podobě výživného.

Jsi naprosto chladnokrevný necita. Žiješ s přítelkyní 4 roky a kvůli tomu že si chce nechat dítě, to stvoření co tvoří základ rodiny, se s ní rozejdeš?
Udělej to, já jen doufám že si najde někoho lepšího, kdo si jí bude víc vážit.

Určitě máš vážný důvod proč nechceš dítě. Bohužel naše křesťanská společnost se přibližuje k feminismu tě zašlape do země.

no v tomto máte smolu.
keď sa vaša priateľka rozhodne dieťa mať, tak ho mať bude.
A v tom prípade či chcete alebo nie, vzniká vám alimentačná povinnosť – môžete požiadať o testy otcovstva, ale tie nie sú 100% spoľahlivé, takže súdy zväčša veria matkám.

To čo sa vám stalo, sa stáva častokrát.
Ale nič s tým neurobíte, pokiaľ sa dieťa rozhodne donosiť a nechá si ho (nedá ho k adopcii), proste platiť budete musieť.

• ±±±±±±±±±+

Citujem: … se mohu nějak bránit placení výživného na její dítě? …

Tak to ma zarazilo. To dieťa je aj vaše. Tak nebuďte sebcom a dajte mu kúsok lásky. Nakoniec možno budete rád, že je na svete.
Doplňuji:
Dovolím si malú úvahu:

áno, z hľadiska logiky máte pravdu – ja som túto situáciu nechcel a nemienim za ňu niesť zodpovednosť.
I právo by preto malo byť logické a váš postoj akceptovať a preto by ste sa nemali podieľať na nákladoch spojených s rastom dieťaťa (nechcem použiť slovo výchovou, to zavádza).
V tomto vám rozumiem, logika je nekompromisná.

ale:
právo a celý proces jeho vzniku, je záležitosť zvyková, tradícií a najmä sa snaží byť (netvrdím, že je) MORÁLNE.
To znamená že keď dokopete ku smrti bezdomovca vy ako úspešný podnikateľ, vlastne ste konal v práve, lebo bezdomovec je podľa vás (a podľa logiky) príživník a parazit. Teda ste nespáchal trestný čin. Opak je však pravdou. I ten homelesák je človek, teda má rovnaké práva na život ako vy.
Nakoľko je hlavnou stratégiou akéhokoľvek druhu organizmov prežiť (ako druhu), snaží sa preniesť genetickú informáciu do potomstva a snaží sa mu poskytnú všetky možnosti aby prežilo. Preto sa u neho vyvinula stratégia podpory rodičov potomkom. A toto sa u ľudí prenieslo i do práva.

Z toho všetkého vyplýva, že život v prvom rade nie je riadený logikou (i keď by radšej mala byť uprednostňovaná v niektorých prípadoch), ale morálkou (nech si pod tým predstavíte čokoľvek, čo pochádza z potrieb, tradícií, druhovej tolerancie a solidarity, …)

Upravil/a: anonym

Vaše přítelkyně má právo chtít dítě, vy máte právo jej nechtít. Tohle je velmi častá situace. Právo bude na straně vaší přítelkyně a dítěte, především to bude potřebovat vaše peníze. Nezbývá, než doufat, že se váš vztah k dítěti změní, v jeho i vašem zájmu. Tedy, že třeba časem zjistíte, že to dítě vlastně taky chcete…
Mimochodem si nemyslím, že byste byl naprosto chladnokrevný necita, nicméně pohled většiny společnosti takový je. Antikoncepci pro muže zatím nikdo nevymyslel, kondom není to pravé, tady připadl Černý Petr mužům. Kriminály jsou plné chlapů ve vaší situaci, a nedá se počítat, že by se v tomhle trestní zákoník brzy změnil. Takže tudy cesta nevede… Zkuste se doopravdy zamyslet nad tím, zda opravdu dítě nechcete. Ono je totiž na druhé straně naprosto normální, že ženy chtějí dítě po nějakém čase známosti, možná ji k tomu, že to zatajila, vedla nějaké obava z vaší reakce. Ale co se týká placení, nevyhnete se tomu a nedoporučuji to zkoušet, trstní sazby, ač nedávno sníženy, jsou pořád ještě dost vysoké…

Jestliže jste nezabránil početí dítěte (nejlépe tím, že jste se svou přítelkyní vůbec nesouložil), tak za toho nenarozeného človíčka nesete plnou zodpovědnost.
Pro ženu je normální, že se chce stát matkou (někdy jí jen nějaký čas trvá, než si to uvědomí) a pro muže je většinou normální chtít být hrdým otcem.
Váš přístup může čtyřletý vztah opravdu závažným způsobem ohrozit. Zkuste se v klidu zamyslet nad tím, jak dítě Váš vztah změní. Ono totiž děti jsou tím důvodem, pro který většinou stojí za to spolu žít. Jsou pokračováním našich životů. Vaší přítelkyni už to zřejmě došlo. Uvědomte si také, že pro ženu není nic důstojnějším a hlubším vyjádřením citů k partnerovi, než mu porodit jeho dítě.
Teď to berete jako na Vás spáchané příkoří. Ale mohu Vám doporučit jedině to, abyste přestal sobecky myslet jenom na sebe a zkusil situaci hodnotit pohledem z venku. Pokuste se zbavit pocitu překvapení, zaskočení a toho, že Vás někdo tlačí do kouta. Návrhem na interrupci jste zřejmě svou partnerku velmi citelně zasáhl. Zkuste si promítnout ty předchozí 4 roky. Zvažte, jaký Váš vzájemný vztah je a teprve potom se rozhodujte, co dál.
Je možné, že nakonec dojdete ke stejnému závěru, vše mezi Vámi zničíte a začnete se domáhat toho, aby po Vás partnerka nic nechtěla. Je tu ale také možnost, že až se uklidníte a proberete tuto záležitost s přáteli, nebo se svými příbuznými, začnete situaci vnímat jinak. Dopřejte sobě i partnerce klid a hlavně dostatek času, abyste mohli celou záležitost vyřešit bez zbytečné hořkosti.
Uvědomte si jedno, ať to dítě chcete, nebo ne, není to dítě jenom Vaší partnerky. Je i Vaším dítětem. Partnerka má ale plné právo rozhodnout se, že si dítě ponechá, protože devět měsíců je bude nosit ve svém těle.
Kdybyste tušil, co pro ženu znamená potrat (a co teprve je potrat ve vztahu k tomu nenarozenému človíčkovi), tak byste po ní nic takového nechtěl.

Dobrý den, musím říci, že tato otázka mě vtáhla a dokonce bych řekl, že spíše než konkrétním osobním rozměrem mě zaujala rozměrem filosofickým.

Nemyslím si, že by někdo měl mít právo rozhodovat za někoho druhého byť by jeho rozhodnutí bylo sebehloupější a možná bych jako řešení viděl právě variantu, kdy si jako rozumní lidé po ochladnutí hlav nad daným tématem sednete a pokusíte se dohodnout.

Prvně bych se asi oboustranně omluvil ať už se druhé strany dotklo či mohlo dotknout cokoli. Ideální by bylo najít následně shodné řešení, pokud ale k tomuto nedojde možná by pro všechny strany bylo nejjednodušší respektovat toho druhého. Maminka když vezme celé rozhodnutí na sebe nechť uvede otce neznámého a za své celé rozhodnutí převezme celou zodpovědnost. Vy si koneckonců ponesete pocity svého rozhodnutí také sám.

Navíc můžete také Vy přinést nějaký pozitivní krok, už jen to, že si své rozhodnutí necháte jen pro sebe bude přínos a pokud něčím navíc vyjdete vstříc bude jen dobře.

V naší feministické společnosti exiístují pouze tyto druhy žen :
a/ ty, které ti zcela zničí život sotva se s nima seznamuješ
b/ ty , které ti ho zničí až se tě ony / ženy / nasytí

Žena vládne vztahem , je jí úplně jedno co se muži líbí či nelíbí,
buď budeš poslušný a nebo.....

Takže ještě nejsi dospělý, ale na dospělého si jenom hraješ. Když s někým intimně žiješ, tak musíš bohužel počítat s tím, že selže i ta antikoncepce.
Ono přítelkyně možná říkala, že dítě nechce z důvodu toho, žes ho nechtěl ty, a ono ouha stačila kapka a z přítelkyně bude matka.
Přítelkyně se rozhodla dle mého názoru správně, nechá to tak jak to je, ono ty interupční zákroky také nejsou pro matku moc přínosné, může se stát, že by už nemohla mít dítě, pak by to vyčítala hádej komu.
Být tebou tak to nechám tak jak to je a trochu přítelkyni podrž a podpoř, dítě není překážkou, překážku většinou tvoří nedostatečná konverzace mezi partnery.
Uvidíš, že změníš názor až se to narodí, sice nevím kolik je tobě a přítelkyni let, ale znám dokonce pár který měl už v 17 dítě a dodnes jsou s polu v naprosté pohodě, také v té době nechtěli dítě a již mají 3.