Pokud jsou lidé ošklivě nálepkováni, jak se mají chovat?

S doplněním hrubě nesouhlasím. Je vlastně jakýmsi návodem ke zbabělosti (odpusť, Ametystíku 🤗).

Lidé jsou zbabělci. Stačí jim dát nálepku a už sedí zastrašeni v koutě. Ukázalo se, že tento princip pracuje, protože zbabělci na tuto hru přistoupili. Mají obavu primárně o zdroj obživy, čili o materiální jistoty (které je dnes docela snadné jim sebrat) a tak je pro ně snazší být zbabělými. Takto jsou celé společnosti zbabělé. Bojí se násilí, očekávají, že přirozenost či názory pramenící z podstaty (bytí) jednou budou moci prosadit i bez síly, bez odvahy, v sedě, se založenýma rukama. V jádru spravedlnosti nerozumí (vyjma uzákoněné) a tak ji ani neprosadí. Tato zbabělost společnosti lidí je tragédií a katastrofou dohromady. Zde jde o skutečnou apokalypsu. Apokalypsu (také epidemii, pandemii) lidstva. Kam se hrade nějaký kovídek (ať už umělý či přirozený) či válka (ať už asijsko-evropská či jiná) na zbabělost člověka. Tento tvor i ve chvíli, kdy zde přispívám, se pravděpodobně naprosto spokojeně krmí konzumem z řetězců a kroutí nad příspěvkem hlavou.

Nemá smysl jakkoli zde rozebírat, jak se lidé mají chovat. zjevně si již vybrali- chovají se jako zbabělci. A tato pandemie/apokalypsa se šíří napříč společenskou vrstvou, zbabělost je dávno v nejvyšších patrech společnosti, paradoxně bují nejvíce právě zde. Zbabělostí je prolezlá zejména intelektuální obec a na tuhle skutečnost není v českém jazyku slovo, nějaká „katastrofa“ takový jev nezastoupí. Nikdo moudrý již netouží po pravdě, jít s kůží na trh, případně být upálen a jiné. Přece mlčet je komfortní a s vysokým příjmem taky velice pohodlné, když nedostatek nehrozí. Dobrá tedy, proč ne. Ovšem za takových podmínek očekávejme pouze to, co si po (vyšším) právu také zasloužíme. „VLASTNÍ OSUD“. Pěkně hromadně. Alternativy neexistují. Člověk (jeho společnost) je jedinečný, před sebou se neschová za nic, za žádné hnutí, náboženství. MŮŽE ZMĚNIT CHOVÁNÍ, nebýt zbabělcem a začít s tím hned!

Nemusí každý souhlasit s teorií, ke které se přikláním a zkušenostem, které díky ní mám. 😉
Nálepka, cejch, škatulka, je dílo člověka.
Je to myšlenka, je to názor, je to působící „síla“….
Nemusí to být otázka toho, jak by se měli/chtěli chovat (s onou nálepku), ale jak se chovat MOHOU.
Co jim „nálepkou“ dovolíme, co s nálepkou, sami přijmou (ztotožní se).
Je hodně věcí, které máme ve své moci 😉
Pokud o někom prohlásím (zaškatulkuji), že je „vůl“, ta rohatá…, „debil“ (pozor, včetně sebe, když něco „podělám“), nemůže se ona dotyčná osoba chovat jinak (!).
Pak snadno některé jedince postavíme na okraj, vyřadíme, omezíme, zničíme…..
i mohou být šikanováni (jednotlivci , davem, společností).

Pozor!
Pokud ve vlastní nespokojenosti „nadáváme“, na něčí neschopnost, nekompetenci, hlouposti, není to vždy jen konstatování faktu .
Může to být něco, co onomu člověku prostě určíme. Dáme tomu sílu.

Co s tím?
Přestat nadávat. Přestat nálepkovat.
Být nad věcí a „mluvit/smýšlet“, tak, jak bychom to chtěli mít (jako když kliknu myší, dám příkaz). To může být v mnohých případech cesta k lepšímu. Ke kvalitě.
Dá to pěknou fušku 😉 Vyžaduje sebekontrolu i vyspělost jedince. Je to trochu jako sci.fi. STŘET, mezi přáním, myšlenkou, našimi schopnostmi/mož­nostmi, vyspělostí i realitou.

Človeku by mělo být jedno, co si o něm myslí druzí. Tohle je projev zdravého myšlení.

Nikdo nemůže být vyloučen z kolektivu, pokud sám dodržuje pravidla dané skupiny.

Myslím, že by si měli myslet svoje a dál se chovat, jak považují za správné. Souhlasím, že přesvědčené těžko přesvědčíte o opaku. Když mně někdo onálepkuje jako pravdoláskaře (nebo jinak), tak se kvůli tomu nezměním: ani mu natruc nebudu dokazovat opak, ani se nestanu ještě větší pravdoláskař.
Kvůli svým postojům (vyjádřenými třeba tou nálepkou) byli někteří lidi vždycky stranou, mimo kolektiv, to není specifikum („toho do hospody nezveme, to je jehovista“).
Nesouhalsím, že by byl někdo kvůli názorům vylučován z práce. Naopak v dnešní době se všemi antidiskriminačními opatřeními by to těžko prošlo. V praxi se také pracovně setkávám s lidmi s velmi různými (až hrůznými) názory, ale v takové situaci se snažím obezit kontakt na minimum, protože na téma např. „jak te´d létá víc těch letadel, tak je zase víc nemocí“ žádný small talk vést nedokážu …