Při střídavém proudu „tečou“ elektrony „Z“ a „DO“ elektrárny?

Odpoveď byla označena jako užitečná

Mily Thomasn, vase uvaha je velice spravna.
Jen Vam to malinko upresnim.

1. elektrony tecou vzdy mezi dvema vodici. Take napeti je definovano jako takzvany rozdil potencialu. Kazdy vodic ma nejaky potencial a jejich rozdil je pocet voltu mezi vodici.
2. U elektrorozvodne site je tim druhym dratem vlastne samotna tato planeta. Presneji on se taha jiz zmineny „nulak“, ktery jak spravne pisete je spojen se zemi, tedy ma prave takovy potencial jako samotna zem.
3. Na fazovem vodici se zkutecne obevuje napeti stridave kladne i zaporne vuci zemi a jeho hodnoty se uvadeji 3.

3.a ta kterou znate je tzv. efektivni, tedy vuci zemi se na fazovem vodici obevi 50× za vterinu + ale i – 230V efektivnich. Toto je hodnota jakou by musel mit stejnosmerny proud, aby v pripade pripojeni na elektricke topeni hral stejne jako prave zmineny stridavy proud.

3.b maximalni hodnota stridaveho proudu cini 320V tedy pokud byste provedl presne mereni, zjistil byste, ze v zasuvce se po kratky okamzi obevi +320 nebo –320 voltu oproti zemi.

3.c stredni hodnota – ale to jen pro uplnost

4. Nasledkem zmineneho zkutecne dochazi k tomu, ze pokud odebirate elektricky proud (zapojite napr. konvici) elektrony ve vodici putuji jakoby kousek smerem do elektrarny a hned zase kousek zpatky a hned zase do elektrarny a takhle furt dokola. Nepredstavujte si, ze v dratu litaji elektrony metry tam a zpet nekolikrat za vterinu. Realne se elektrony ve vodici pohybuji rychlosti radove v cm za sekundu, takze oni moc nikam dobehnout nestihnou, nez je striday proud zase otoci a bezi zpatky.

Tak a ted jak to sakra ten elektromer muze merit. Zpusobu je vice, ale takovy hodne jednoduchy je vyuzit toho, ze kdyz dratem tece proud, vznika okolo dratu slabe magneticke pole. Opravdu slabe – privodni snurou k lampicce kompas neovlivnite. Ale uvnitr citliveho mericiho pristroje muzete vyuzit toho, ze cim vic proudu dratem tece, tim vic mate magnetickeho pole a tim vic odecitate na pocitadle zpotrebovane elektrcke energie. Dokonce se v minulosti nekteri lide snazili elektromer zmagnetovat, aby ho nenapadne poskodili a mene jim ucotoval odebraneho proudu. Dnesni elektromery jsou postaveny na elekronicke bazi a magnetovat je nema smysl, navic se na takove zasahy da nasledne snadno prijit.

Doufam, ze jsem vam pomohl. Petr Kriz

Ještě se zmíním o pár věcech, které by mohli být zajímavé:
Značení polarity se zavedlo dříve, než byli objeveny elektrony jako nosiče nábojů. Až později se zjistilo, že majoritními nosiči náboje jsou záporně nabité elektrony. Takže dohodnutý „kladný“ elektrický proud jde proti skutečnému toku elektronů ve vodiči.

Dále ty konkrétní elektrony, které vám protékají zásuvkou hodně dlouho elektárnu neviděli a ještě nějaký čas neuvidí. Komě toho, že jsou poměrně pomalé (řádově cm/s jak píše p. Kříž) jsou odděleny od těch, které by se reálně trochu blíž k elektrárně dostat mohli, nejbližším transformátorem. Zde jsou vodiče nízkého napětí bezpečně odděleny od těch s vysoký napětím. Energie se přenáší tím, že elektrony na VN straně působí elektromagnetickým polem na elektrony na NN straně (bez toho aby se fyzicky přiblížily)

Jedná se o koncept, který je pro mnoho lidí obtížný pochopit, protože ve většině případů se při myšlence na elektrický proud představujeme pouze jednosměrný proud, tedy proud, který vždy teče z bodu A do bodu B.

U střídavého proudu se ale situace mění. V takovém případě se aplikuje koncept oscilace elektronů kolem rovnovážného bodu. Namísto toho, aby se elektrony pohybovaly od bodu A do bodu B, ‚kmitají‘ ‚zpět a dopředu‘ kolem své rovnovážné polohy. To znamená, že v jednom okamžiku elektrony „tečou“ směrem „do“ zdroje (elektrárny), poté zpět „z“ elektrárny. Toto se děje v rychlém sledu – v Evropě 50× za sekundu (50 Hz frekvence).

Co se týče měření střídavého proudu, elektroměr měří pouze „účinný“ proud, který reprezentuje energii, kterou střídavý proud skutečně přenáší. Jedná se o komplikovanější koncept, ale tato hodnota je založena na střední hodnotě kvadratické hodnoty proudu, nikoliv na jeho skutečném „kmitání“ sem a tam.