Odpoveď byla označena jako užitečná

Některá přísloví jsou vyjádřením životních zkušeností, jiná jen zbožná přání. Jako např., že s poctivostí nejdál dojdeš. Nad tím indiánským jsem chvíli přemýšlel, asi je to myšleno tak, že cizí osobnost poznáš nejlíp tak, resp. vžiješ se do ní, že se seznámíš s jeho hmotným světem, vkusem apod. To arabské říká, že nemůžeš být nestranný a objektivní, pokud máš k věci citový vztah (láska, nenávist, krásné, odporné…) Takovým případem je i ta liška v porotě – moc špatné přísloví. Leda že by husa byla symbolem blbosti, ale na takovou není potřeba kdovíjak vychytralou lišku.

Ano, i cizí přísloví mají většinou platnost i u nás. A stejně tak dost často můžeme najít podobnost. Dalo by se říct, žer přísloví je znakem zdravého selského rozumu. Většinou jsou to pravdy mnohokrát ověřené a přetrvávající řadu let. český ekvivalent by mohl být : S poctivostí nejdál dojdeš.
1.Pokud chceš opravdu někoho poznat, musíš znát důvěrně celý jeho život, drobné starosti a problémy, které ho každý den trápí a jak se u nás říká, vžít se do jeho kůže
2. Chápu to tak, že dost často dovedeme dobře poradit cizímu, ale rozhodnout se sám pro sebe je obtížné. " Po válce každý generál"
3. Soudit by měl vždy člověk nestranný a ničím nezaujatý.

Lidová přísloví lze brát jako empiricky získanou zkušenost převedenou ve stručnou a srozumitelnou (tedy prakticky využitelnou) poučku. Jejich zásadní nevýhoda je právě v té empiričnosti, neboť díky tomu existují přísloví navzájem rozporná. Analytický přístup by to pochopitelně pořešil, nicméně to by se již nejednalo o lidové přísloví, jež jsou tvořena právě na základě životní praxe.

Pokud je DOBRÝ překlad, tak se dá rozumět lecčemu (do určité míry) v závislosti na znalosti reálií. Těžko bude Křovák chápat Inuitské přísloví postavené na znalosti rozpoznání „bezpečného“ a „nebezpečného“ ledu, když neví, co to vlastně led je. ;) :)

ad 1 – Chápu, co chce přísloví sdělit, že není jednoduché (a v krátké době už vůbec ne) člověka opravdu poznat. Jen bych s ním nesouhlasil, protože i kdyby chodil třeba „rok v jeho mokasínách“, tak to STEJNĚ NIC nevypovídá (nebo jen velmi málo). Člověka lze OPRAVDU poznat jen v mimořádných, prakticky EXRÉMNÍCH situacích, což v konečném důsledku znamená, že většina lidí nikoho nebo jen velmi málo lidí OPRAVDU DOBŘE zná. (Libový na tom je fakt, že jsou přesvědčeni o OPAKU – a pak se MOC diví!) :D :D :D

ad 2 – No jistě, jakmile do toho vstoupí osobní zainteresovanost, VŠE se změní. Není lehké (v některých případech je to téměř vyloučené) „zůstat nad věcí“. Klasický příklad problematiky je „láska“. Témeř každý je schopen někomu dobře poradit, pokud se ovšem ocitne byť jen v jednoducoučkém dilematu sám, jedná jako bezmocný idiot! A to navzdory tomu, že stejné dilema by u jiné osoby vyřešil hravě „levou zadní“. :D :D :D

ad 3 – S tou husou těžko říci – záleží jak široce se to pojme. Se lvem je to naopak zcela jasné, myslím, že výkladu netřeba. :)

Zdravý selský rozum chybí mnohým soudcům.
V mnohých vyspělých státech zdravý selský rozum používají, i proti liteře zákona.
Např. při autonehodě může vina padnout na někoho, kdo jede sice po hlavní cestě, ale mohl nehodě zabránit a neudělal to, je vinen. Tak by to mělo být se vším.