Proč existují naše jména?

Člověk má ke jménům hned dva důvody. Jednak je mu v podstattě přirozené pojmenovávat věci i živočichy kolem sebe, tedy včetně okolních lidí. A pak pochopitelně potřebujeme nějak označovat jeden druhého, proto abychom se navzájem mohli nějak rozpoznávat a identifikkovat, odlišovat jednoho od druhého nejen složitým popisem. Představte si, že bychom jména neměli.
Jména a zvyky v pojmenovávání se samozřejmě ale v průběhu dějin mělnily. Zpočátku se lidé pojmenovávali až ve vyšším věku než po narození a to podle valstností, zaměstnání apod. Někdy se dokonce jméno v průběhu života měnilo. Po narození dostal člověk jméno, které se později změnilo podle chrakteristiky dotyčného.
Postupně se ale jména ustálila. každý jazyk, skupina lidí, národ si vytvořili určitý soubor výrazů, které se používali jako jména častěji.
V Evropských zemích pomohlo k ustálení jmen v podstatě křesťanství, protože při křtu dítěte se mu většinou dávalo i jméno (jména). V židovských a muslimských rodinách se zase chlapci pojmenovávali při obřízce.
V dnešní době je jméno nutné z úředních důvodů.Pod konkrétním jménem je člověk zapsán v matrice. Jména jsou víceméně ustálená, ačkoliv v některých zemích je situace poměrně dost volná. U nás věc trochu ovlivňuje seznam povolených jmen. Ten jse ale už dnes natolik otevřený, že lze dát téměř jakékoliv jméno, pokud dokážete, že je jménem.

Proč jsou jména důležitá?

Křestní jméno je první slovo, které člověk jako dítě rozeznává – ještě dlouho před zájmenem ‚já‘. Jak dospívá, jméno jde s ním, a většinou ho doprovází po celý život (jméno mění opravdu pouze ti nejnespokojenější). Pokud tedy jméno člověku nesedí (příliš fádní, příliš excentrické), nebo je například v ostrém kontrastu s realitou (stokilová Světluška, tvrďácký Svatoš), může jít o závažný problém.

jména existoat musí dokážeš si to představit že bychom měli jen přijmení já tedy né