Proč Německo přijalo jako svoji měnu Euro ?

Možná Vám bude stačit, když si přečtete/zjistíte, něco o historii EURA.

„Historie eura
Euro začalo v devizové (virtuální) podobě platit 1. ledna 1999, přičemž ve valutové podobě bylo zavedeno do oběhu 1. ledna 2002 a tak nahradilo dříve platné měny používané ve státech eurozóny. Euro navázalo na košovou Evropskou měnovou jednotku (ECU) v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU.“
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/Euro
Co by měli Němci říkat (když přišli o úspory) 😉
Když se něco dobře podá, vláda rozhodne … Befehl ist Befehl (“an order is an order”)

31. prosince 1998 Rada Evropské unie stanovila neodvolatelný směnný kurz německé marky k euru s účinností od 1. ledna 1999 na 1,95583 DM = 1 Euro. V roce 1999 byla německá marka nahrazena eurem; její mince a bankovky zůstaly v oběhu, definované v eurech, až do zavedení eurových bankovek a mincí 1. ledna 2002.
https://cs.wi­kipedia.org/wi­ki/N%C4%9Bmec­k%C3%A1_marka
https://european-union.europa.e­u/institutions-law-budget/euro/history-and-purpose_cs

Německo opět sklouzlo do recese
14. srpna 2003
https://www.id­nes.cz/ekonomi­ka/domaci/nemec­ko-opet-sklouzlo-do-recese.A030814_111­343_ekonomika_ven

Upravil/a: da ny

První a zřejmě nejdůležitější důvod je, že Německo bylo jedním z klíčových zakladatelů a vůdců Evropské unie. Přijetí eura bylo součástí významných politických a ekonomických změn, které probíhaly v Evropě po pádu Berlínské zdi a konci studené války. Německo bylo nadšené z myšlenky silnější a sjednocenější Evropy. Uplynulo mnoho let od druhé světové války a Německo se snažilo omezit svůj někdejší obraz agrese a opětovně si získat důvěru zemí v Evropě.

Přijetí eura se také pokládalo za ekonomicky výhodné. Německo je exportně orientovaná země, takže společná měna snížila náklady na obchod, eliminací potřeby směnných kurzů s jinými zeměmi v Evropě. Také zvýšilo průhlednost cen a usnadnilo srovnání cen mezi zeměmi, což pomáhalo německým společnostem být konkurenceschop­nějšími.

Co se týče vyjednávání výjimek, jako Velká Británie, Dánsko a Švédsko, tato možnost zřejmě nebyla pro Německo preferovanou volbou. Silná politická vůle pro integraci Evropy a ekonomické výhody byly silnější než obavy o ztrátu německé marky.

Pokud jde o názory lidí na tuto změnu, názory se samozřejmě lišily. Někteří lidé byli skeptičtí a obávali se o svou ekonomickou stabilitu a suverenitu. Jiní byli nadšeni z příslibu sjednocené Evropy a možností, které to přineslo. Obecně lze říci, že výhled na ekonomickou integraci a stabilitu převážil obavy o ztrátu národní měny.