Proč se některým psům ušmikává ocas ? Jak se psům ustřihává ocas a nebolí je to ?

Kupírování ocasu u psů je zbytečná a bolestivá záležitost. Jedná se estetický a zcela zbytečný zákrok, který nemá žádné logické a rozumné opodstatnění. Je naše ostuda, že dosud nebylo zákonem zakázáno, tak jako kupírování uší, které se ale provádělo veterinářem a v nakoze. Kupírování ocasu se provádí v prvních dnech života za plného vědomí a může ho dělat kdekdo. Ocas je prodloužená páteř a kdo si někdy narazil kostrč ví, že se jedná o velmi bolestivou záležitost, štěňata velmi naříkají když se jim amputace provádí. V kulturních a kynologicky vyspělých zemích je tento barbarský zvyk dávno zakázán. Ocasem pes pomáhá udržovat rovnováhu při rychlém pohybu a skocích (jako „kormidlo“ ), pes ocasem vyjadřuje emoce (strach, radost atd.) a nesení ocasu a typ jeho osrstění bývá často i plemenným znakem .
Doplňuji:
Chovala jsem v bytě německou dogu a občas u ní docházelo k poranění ocasu, ale nikdy mě nenapadlo jí amputovat ocas. Ocas jí nikterak nepřekážel ani při výcviku, měla zkoušky z výkonu. U loveckých psů nechápu odstraňování třetiny ocasu u některých ohařů, ale např. pointra nikdo nekupíruje. V praxi používaní norníci jako jsou jezevčíci nikdo nekupíruje, ale teriéry ano. Takže se nejedná o nic jiného než o módu a ne o odstraňování ocasů z obavy ze zranění. Není bez zajímavosti, že lovecká plemena nemívala kupírované uši, ačkoliv zrovna jsou mezi nimi největší „ušatci“ ( baseti, jezevčíci, blodhoundi atd.) Je třeba doplnit, že některá plemena se rodí s vrozeně pahýlovitým ocasem ( mops, buldok, buldoček atd.) a některá plemena se rodí bez ocasu (bobtejl, australský ovčák atd.)

Upravil/a: anonym

Ocásky se běžně ušmikávaly i selátkům. Bylo to údajně proto, že si ocásky někdy uhryzávala (vzájemně i sama sobě). Také se takové šmikání u mláďátek zdůvodňovalo hygienou, kterou bylo snadnější udržovat, pokud se výkaly nelepily na ocásek.
Selatům se také kleštěmi ucvikávaly zuby.
Ono je toho dost, co se dělá z nějakého důvodu a pokaždé se dokáže obhájit, že je to tak dobře. Dnes se sice opět prosazuje ponechávání ocásků, ale je otázka, zda u všech ras štěňat je to správné.
A bolest? Pochybuji, že to nebolí. Sice jsem slyšela názor, že když se takový zákrok provede brzy po porodu, tak nervy ještě naplno nefungují. Ale štěňata i selata při tom naříkají, až srdce usedá. Tak tomu s tou sníženou bolestivostí na 100 procent nevěřím.

Ocas se neušmikává, ale kupíruje. Dělávalo se to z důvodů estetiky, a také aby pracovním plemenům ocas nepřekážel. Dělá se to cca ve dvou dnech věku štěněte, a pes to téměř ani nepocítí. Obdobná úprava se dělávala i na uších.
V současné době je alespoň u nás kupírování téměř všech plemen zakázáno.

Nesouhlasím s názory některých předemnou.
U pejsků, chovaných v bytech a s dlouhým, holým ocasem se to dělá často (zákaz-nezákaz) čistě z praktických důvodů:
Pes si při hře, vítání ap. se ocas neustálým a intenzivním vrtěním až šviháním poškozuje o hrany stěn, nábytku atd. Léčba je pak složitá a dochází stejně k amputaci části ohonu.
Tímto způsobem se proto předchází budoucím problémům.
U plemen chovaných pro lov ap. v kotci je to opět z důvodů praktických, byť trochu jiných.
Estetika je z hlediska použití psa až na posledním místě (nemám na mysli výstavy psů a podobné „hlouposti“).

ted už se psům ocásky neušmikávají,v dneš­ní době je to zakázané,určitě je to bolelo,ale kdysi to vyžadoval jakýsi protokol u chovatelů některých plemen,ocásek,bylo to asi hlavně z estetického důvodu,kdysi se ušmikávali i konečky oušek některým psům to proto aby jím ouška neplandali,ale hezky stály

Z estetických důvodů. Pomocí uší a ocasu pes komunikuje, lidi i ostatní psi mohou pomocí signálu, které vysílají právě skrz tyto části těla, správně přečíst, co se nám pes snaží říct, nebo zda dojde k útoku apod. Pokud přijde o ocas, přijde i o důležitý nástroj pro komunikaci. Některá plemena psů jsou takto ,,hendikepovaní,, např. baset nebo australský ovčák (ne vždy), nicméně tito pejskové se tak už narodí. Na některé závody nebo psí akce je zakázán vstup psů s kupírovanýma ušima nebo ocasem. Dnes už se to nesmí, nicméně nebyl by příliš velký problém sehnat člověka, který to odborně udělá. Bohužel.