Proč se spousta uživatelů pořád naváží do náboženství a věřících?

Tady je o vás pravda:
http://www.you­tube.com/watch?v=Uk­j_cZcB4c0&NR=1
a ještě tohle:
/www.youtube.com/wat­ch?v=BNEclgQFDNg

Když to tak tady čtu, tak si myslím Terryl, že jste mladý člověk který se snaží o sobě a okolí přemýšlet a hledat odpovědi na chování svého okolí. Když se trochu oprostíte od toho, že lidi se naváží do náboženství a věřících a porozhlédnete napříč společností, postřehnete, že se navážíme pořád do něčeho a někoho. Jednou jsou to věřící, příště myslivci, či rybáři, zas jindy pejskaři, ekologové, zemědělci, řidiči, lékaři, … . Zpravidla ale podnětem k těm negativním postojům bývá několik jedinců podle kterých potom okolí hodnotí celé to které společenství lidí.
Řekl bych, že je dobré své okolí sledovat a nebýt k němu pasivní. A řekl bych, že budete jedným z mnoha mladých kteří se snaží tu naši společnost posunout o kousek dál (alespoň soudím podle aktivity okolo památníku). Takže na negativa z okolí si nechte úsměv v tváři, mnozí z nás v okolí už lepší nebudeme, naše spokojenost je na vrcholu když si najdeme svého soupeře který je vším vinen.

Já už se odhlásila,ale tahle diskuse mě teda dostala.Všechno je o toleranci,jestli je někdo věřící,neberme mu to.Jestli je někdo ateista,nevnucujme mu svůj názor.já osobně jsem nevěřící,ale otázka vyšší moci je pro mě osobně otevřena.A pokud se tady budeme přít kdo z koho,je celá tato debata s prominutím k hovnu.Já už teda můžu jenom diskutovat a došly mě i palce.

Verit.. neverit.. Ja osobne jsem ateista. Ovsem nemohu nepripustit, ze neexistuje (krasny trojity zapor :)) cosi jako Buh. To je neco, na co pravdepodobne nikdy neprijdeme. Nekdo to nazyva „nahoda“, nekdo „buh“, nekdo „zasah mimozemstanu“, nekdo „chybou v matrixu“ :) Kdo ma pravdu? To se pravdepodobne nikdy nedozvime. (A pokud ano, pak zase nebudeme vedet, jestli je neco nad tim, co nas udajne ridi.) Nemam rad ty lidi, kteri tvrdi, ze jen jejich nabozenstvi je spravne a ostatni proste nemaji pravdu. Pripadne ‚vedecky‘ nazor – pro vsechno existuje logicke vysvetleni, jen to veda jeste nedokazala. Oboje strany proste „musi“ pripustit opak, prestoze si mysli, ze jejich vira je spravna. Za coz se ovsem stavim je, ze vetsina nabozenstvi zije na tradicich, ktere mnozi lide berou vazne. Pokud by tomu tak skutecne bylo, tak vsichni lide skonci v pekle :) (Ja jsem ateista = a prestoze vedu spravny zivot, snazim se pomahat ostatnim.. prijdu dle krestanstvi do pekla, protoze nejsem pokrten Smile ) Na druhou stranu, vsechna hlavni nabozenstvi uznavam, protoze pokud se jimi clovek ridi (pozor – i spravny muslim respektuje jina nabozenstvi! Jenze bohuzel dnes existuje spousta fanatiku..), je svet lepsi, vira lidi odedavna posiluje a kdyz uz nemaji komu jinemu by se sverili, sveri se proste Bohu. Co se tyce Bible (…) a obecne krestanskeho destatera, je to obdobne zakodovano ve vsech virach i v nasich zakonech Ceske Republiky. Je dle meho nazoru smutne, ze spousta lidi bere Bibli za naprosto pravy zdroj, ktery ma rozhodne pravdu. Ja osobne si z pohledu ateisty myslim, ze nektere zaklady ma realne, ale prevazna vetsina je fikce uzpusobena k nabozenstvi. Co je pravda se ovsem pravdepodobne jiz nikdy nedozvime. Popisoval jsem ted krestanstvi, k nemu mam nejblize (co do znalosti), ale predpokladam, ze to bude ve vsech nabozenstvich stejne. Tak jak tak, jsem ochoten pripustit pravdu jinych, ale prijmu ji za svoji jedine tehdy, az mi onu pravdu dokazou, do te doby zustavam ateistou.

Take se mi nelibi, ze se spousta lidi do vericich navazi. Duvod je ten, ze maji spatnou predstavu o tom, co znamena „byt verici“. Verit v neco vyssiho neni spatne, spatne je vsechno na nej svadet a prestat logicky uvazovat. Dokud nenastane situace, kdy si dany clovek o konfrontaci primo rika (provokuje, vsem vnucuje sve nazory, apod.), pak jsem radeji pro to, aby clovek radeji taktne mlcel a nebral mu jeho nazory (v obou pripadech – jak ja z pozice ateisty, tak on z pozice vericiho).

Něco o tom vím. A mnoho věcí nevím. Je to moje věc. Když je dnes možnost hledat, proč nehledat? Jestli mě některá fakta nestačí, hledám dál. Jsem odpadlík který se chce vrátit k pravdivému učení a ke zdroji. Mám odpor k rannímu vstávání o víkendu, natož jít do shromáždění. Takže můj kostel je internet. Něco co zde vykoumáme už nejednou na světě bylo. Možná opravdu nejsme zvířata. Proč nebádat ve studnici historie, v podivné Knize o vztazích, příčin a následků, v něčem co je jednoduše pochopitelné? Když nevím že mám na 100 % pravdu tak je to víra? A co oficiální vědecké vysvětlení o kterém pochybuji? To je také víra. Lidé nejsou vědci. Nepotřebuji víru použít ke společenskému prospěchu. Chci pochopit a vědět co se na mé planetě kdysi stalo, jaký je vývoj ale namísto toho je mě předkládán guláš všeho možného. Ze zpráv se nic kloudného nedozvím. Z televize jsem se nic nedozvěděl. V rádiu je nic. Nikde není nikdo kdo by se zaobíral fakty a používal je. Ne fakta kdo koho + Lady Gaga nebo styl Lolita a války. Ale potřebné informace o světě. Proč bych nemohl být zmanipulovaná ovečka ze stáda? Vždyť i nevěřící jsou zmanipulovaní svými myšlenkami. Navíc nechci vše vidět černobíle; na světě jsou lovci a sběrači. To nestačí. Podle dosavadního „hledání“ jsem vyčetl kdo bude chtít řídit svět a bude to politicko-církevní zřízení. Tedy něco podobného co už kdysi fungovalo. Těm se vyhnout a nestat se stádní ovcí. Zpráva lidem prostřednictvím Slova Božího je jasná, úkol není těžký, tam můžou najít měřítko osobní svobody. Dnes jsem slyšel vtipnou větu; když hodíte žábu do horké vody, žába vyskočí ven. Když ji hodíte do vlažné vody a zahříváte ji k varu, žába tam zůstane. O čem to je nechci psát.

Ano, v environmenta­listice se to nazývá „syndrom vařené žáby“. Dle vašeho článku je snadné si odvodit, jak si onen syndrom vykládáte. I tak to lze pojmout. A určitě máte pravdu. Ale také jak píšete, nic není jen černé ani jen bílé 🙂.

Terryle jste moc mladá aby jste mohla dělat nějaké závěry.
Pocházím z malé vesnice na Šumavě. Celá vesnice byla věřící a chodila do kostela.
Bohužel ti co se nejvíce modlili a křižovali
byli povahově jedni z nejhorších lidí s tolerancí k nevěřícím nešlo kalkulovat. Někdy šlo téměř o život. Komunisti na to zas takový vliv neměli i když samozřejmě na útlumu víry mají hlavní podíl. Jestli byl ale někdo věřící, věřícím zůstal i kdyby se komunisti stavěli na hlavu.

Dnes je to také zdeformované. Úpadek morálky a kázně je vyvážován jakousi mírou víry !!
Pokud by to mělo fungovat tak jak hlásá víra
tak by se to mělo vyvíjet ve společnosti jinak, méně násilí, vražd a nenávisti.
Bohužel opak je pravdou.

Mosoji, díky za moc zajímavý postřeh – jak říkáte, jsem mladá a tohle jsem nikdy nezažila. Jasně, ten rozpor v chování u spousty „křesťanů“ bohužel je a bude a těžko s tím co dělat. Ale ono to bylo možná i tím, že víra byla vlastně povinná a daná rodinou, výchovou, životním stylem – nebylo to vlastně vaše svobodný rozhodnutí, ale byli jste do toho hozeni a vlastně jste si na pobožnej život zvykli, i když jste tomu vlastně možná doopravdy nevěřili… a ani se podle toho nechovali. Kdežto dneska, kdy je víra víceméně svobodným rozhodnutím, mi přijde, že se lidi (aspoň ti mladší) chovají líp – pokud někdo dojde k závěru, že něco je, že je Bůh a že v něho chci věřit podle pravidel nějakýho náboženství, pak se podle toho i jakštakš chovají… aspoň co se základů – Desatera – týče.

Oj oj oj, Terryle, zase provokujete.
Kde žijete?
Mladí se vůbec nechovají líp (nechytejte mne zase za slovíčka, samozřejmě, že ne všichni), nejraději by starší generaci zahrabali pod zem (prostě zavazí, chodí pomalu, obsazuje sedadla v metre a pod. – to jsou úplně vážne názory mládeže!), celá generace si myslí že svět čeká na ně, ukončí školu, budou sedět v kanclu a surfovat po youtube a brát 40.000.

Promiňte, tato generace mladých je plná drzých spratků s marihuanovým úsměvem.

Nevěřím, že je bude chtít spasit nějaký bůh, leda by to byla Kálí.

Asi se pletu, ale nevidím, vážně nevidím žádného mladého člověka, který by desatero ctil, úcta mladších ke starším není, výtržnost na každém kroku (rozkopat popelnici jen tak pro radost? – běžný jev), zodpovědnost žádná (no jo, to je ten dnešní spůsob života, všechno hned a teď).

Spíš mám pocit, že podle desatera se chová víc nevěřících (ve Vašem ponímaní) jak věřících, protože vědí, že jim nemá kdo „hříchy“ odpouštět a podle se toho také chovají, vědí, že sa nemůžou schovávat za nějaké rozhřešení a pár zdravasů.

(mi vadí, že nevidím celý text, takže to možná ještě doplním).

Doufám, že se zase nezačnou prodávat odpustky !
Vůbec, teď když to píši, začínám se divit, že s tím ještě někdo nepřišel.

asi si s nima otevřu e-shop, díky za inspiraci.

a podobné hovadiny se vrátí. http://www.zna­menicasu.cz/bi­blicka-proroctvi-kdo-je-antikrist-daniel-7-kapitola/

pokora = rezignace.
je jednodušší to zvalit na boha, jak ve své selhání.

v určitým smyslu to tak je.
Jasně, když se vyfláknu na přípravu ke zkoušce a proletím, tak by z toho jen alibista a nebo poděs „obviňoval“ Boha – chyba byla ve mně. Ale přes některý věci se přenýst nelze a nelze ani najít racionální důvod, proč se to stalo… je selhání rezignovat na chápání a hledání důvodů, když vám kupříkladu zemře někdo blízkej? Pak je možná v určitým smyslu lepší rezignovat a nebabrat se v tom, co se stalo, vzít to třeba i odevzdaně a pokorně s tím, že nevím, proč se to stalo, ale třeba to mělo nějakej smysl, kterej zatím nevidím. Každá věc vás ovlivní a někam vás posune… a co když něco fakt nejsou náhody?

Arygnoc: zapomněla jsem na to nejzásadnější – to, že kdysi kdosi udělal náboženství nějaký „špatný jméno“ – ať už honama na čarodějnice , rozdělením světa na „věřící a nevěřící“ nebo pedofilníma skandálama kněží… to je jedna věc. Ale pořád mi nepřijde fér podle chyb jednotlivců (ať je organizace jako taková kryla a omlouvala) soudit i jednotlivce…

Já Vám svou víru nenutím a říkám, nikdy bych si to nedovolila. Ale jestli je špatný pokusit se ji i vysvětlit..? No, pokud Vás i vysvětlení uráží, tak pak nemá smysl snažit se o věci dál diskutovat, jak říkáte.

Ale v té věci dotěrnosti musím fakt oponovat – dneska už velká část věřících dotěrná fakt NENÍ. Protože když se dva věřící lidi znají delší dobu, kamarádí se a až po nějaké době s údivem zjistí, že jsou oba vlastně věřící… tak to s tou dotěrností nebude tak žhavý. Jinak by si to přece museli sdělit už dřív…

osobně proti víře nic nemám, je to každého věc.
Osobně si myslím ,že každý má svého lara, ale to neznamená, že mám právo – můžu svou víru vysvětlovat.
Jiné je vysvětlovat jistoty (třeba Archimedův zákon), ale víru?
Vidím tady jedinou cestu, kdy je možné víru (vy jste to tak nazvala) vysvětlovat – pokud se najde někdo, kdo Vás oslovi „a v co to vlastně věříš“, tak je možné svoje vnitřní „já“ mu prezentovat (neplést si se sociálnimi [a jejda, jaké tam je i/y] postoji, třeba přátelstvím, kolegialitou, ale i láskou), ale jinak by jste se měla řídit tím, co je druhá strana ochotna přijmout – jinak druhá strana (konfliktu, konfrontace, debaty, vztahu, …) strácí motivaci (nechce být přesvědčována). A to může být i rána „víře“ (vždyť já mu/ji chtěla dobře!)

Já vidím tu hranici mezi tím, na co máme a nemáme právo, mezi vysvětlením a přesvědčováním. Vysvětlit ještě můžeme – v případě, že se někdo zeptá, nebo i v případě jakéhosi „sebeohrožení“ – pak jde o určitej druh obhajoby.
Anebo takhle – já mám právo svou víru vysvětlovat, ale kdokoli další má právo moje vysvětlení odmítnout a já to musím respektovat. Ale stejně jako já musím respektovat jeho odmítnutí, tak by on měl respektovat můj prvotní názor. Jaj, to jsem se do toho zamotala a možná i argumentuju kruhem, fuj.

Ad vysvětlení jistot a víry – myslím, že vysvětlovat se dá úplně všecko. I víra z něčeho většinou vychází, takže se dá svým způsobem vysvětlit.

A moje víra rozhodně nikterak netrpí tím, že se mi nepodaří o ní někoho přesvědčit :o) Schopnost věřit není dána každýmu a to, že to je dobrá cesta pro mě, neznamená, že to je cesta pro každýho. Spíš si dávám obrovskej pozor, abych nikoho třeba i náhodou přesvědčovat nezačala – moc dobře to znám, patřím spíš k těm „skrytejm“ věřícím a taky mě ukrtuně točí, když mi ti „otevření“ tvrdí, jakou dělám chybu a jak se za víru nesmím stydět a jak ji musím šířit. Br, br, to ne. Ale ono se v rozhovoru většinou dost dobře pozná, jak to druhá strana bere a jestli je ochotná o věci diskutovat nebo přemýšlet.

cituji: já mám právo svou víru vysvětlovat.

Jistě. Pouze tomu, kdo je ochoten Vaše argumenty vyslyšet. Ne je tzv. šířit.

arygnoc:
zrovna na Vás jsem myslela, když jsem otázku pokládala…
Jasně. Uznávám, že církev udělala děsnou spoustu chyb, ne všecko je správný a v historii bylo náboženství bráno spíš jako druh moci… ale dneska už se to posouvá fakt někam jinam, aspoň podle mých zkušeností. Mezi věřícíma se pohybuju a potkala jsem snad jedinýho mladýho člověka, kterej se choval fakt fanaticky a cpal to všude kolem horem dolem – což je zanedbatelnej zlomek z toho počtu věřících, co jinak znám.
Každopádně mě těší, že znáte „naše“ „nečiň druhým, co nechceš, aby oni činili tobě“. Ale ono to vlastně nemá až tak co dělat s křesťanstvím, to by měl být univerzální návod pro život… vždyť to by nám bylo, kdyby se tím všichni řídili, ne? Já se teda snažím. Ale občas je to fakt těžký a člověk má pocit hroznýho plýtvání energií a nervama, když vidí, jak se ostatní chovaj úplně jinak… pak se ptá „a proč já se vlastně snažím“.

maslím, že dávate dohromady dvě diametrálně odlišné věci – víru a náboženství.
Jedno je omyl a druhé zločin, prosím, nespájejte to.

No, jedno lepší než druhý :)
Myslíte, že jsou diametrálně odlišný? Já bych řekla, že spolu úzce souvisej. Asi tak – náboženství je standardizovanej způsob, jak vyjádřit určitej druh víry… (kruci, to zní vědecky :))
Vy si ale furt protiřečíte, řekla bych… před chvilkou jste tvrdil, že netvrdíte, že Bůh není – a teď říkáte, že víra je omyl.
No, a náboženství zločin – tak kategoricky bych to netvrdila, spíš bych řekla, že náboženství hodně často bylo, je a asi i bude zneužito ke zločinům. Ale taky se v jeho jménu dějou i dobré věci (charita apod), takže není fér náboženství jako instituci šmahem označovat za zločin…

Ano, to co se dělá špatně všichni přemýlají, ale všechno to, kde všude pomáhá – např. v rámci zmíněné charity, ale nejen té, to už se tak nevidí. Možná proto, že se tím církev nevychloubá. „V rámci pomoci na Haiti (nevěděla jsem jaké i/y, tak podle wikipedie "i“) jsme poslali xy milionů.."

jinak, ne tak složitě (co už mám dělat):
víra (ta moje) je založena na skušnosti, skušenosti mojí a generací lidí přede mnou (třeba to slavné Polívkovo řčení, jak ženě svého právnika vysvětluje, že věří, že má pi.u, i když ji neviděl), víra v Boha (všeobecně) je založená na [podčárknuto, tlustým písmem]předpo­kladu[/podčár­knuto, tlustým písmem] (existence něčeho, někoho empiricky nepoznaného), je to víra v nepoznané (a co když je zlé?).
A náboženství? Manipulace vykladačů (hm) víry s (ubohými) věřícími.