Proč všichni chtěji upřímnost, upřímného partnera, ale když se jim jí dostane, nedookáží jí unést??

Jde taky o to, jak tu upřímnost vypouštíš z pusy, buď upřimný, ale tu upřimnost muíš vyjádřut občas tak nějak citlivěji. Nemůžeš jí říct, aby se převlíkla, že je to příšerný, ale zkus to trochu mírněji, každý nemá vkus, jsou lidi, co maj na sobě hadry za tisíce a stejně to neuměj nosit, nevědí co kam a co k čemu, takže jim to je k ničemu, nemaj vkus.A stejně je to i se vším ostatním. Když cokoliv umíš líp, řekni jí to mírněji, tak aby se neurazila. Když nechceš, aby se dala tetovat, řekni jí to, řekni jí, že se ti líbí, když má žena čisté ruce, bez čehokoli. Prostě na ni nesmíš hned tak vypálit, to chce drtek diplomacie
Doplňuji:
Podle toho, jak píšeš v tom dovětku si nejsem tebou jistá, co se slušnosti týče, promiň, o to ale nejde, jak už jsem napsala, pokud se mi něco nelíbí, řeknu to, ale ne tak, aby se u toho druhý musel rozbrečet. Všechno se dá říct i slušně, bez velkých emocí a diskrétně.

Upravil/a: anonym

Najdi si jinou holku – pokud je pro tuhle vrcholem ´garderoby´ „tygrovaný legíny, chlupatá vestu“, když ji chceš vzít na véču do slušné restaurace, zřejmě je v jejím pojetí slušnou restaurací FastFood s obsluhou (takovej lepší nádražní bufáč)…
😉
Ale obecně je lepší být upřímný – už třeba jen pro vlastní klid – budeš-li dlouhodobě něco předstírat, zblázníš se.

Upřímnost všichni chtějí, protože nikdo by přece nechtěl, aby mu partner lhal. To je logické, ne? No, ale když už tedy partnera máme a říká nám pravdu, občas to bolí. Někdy to hodně bolí, a někdy to bolí tak, že se s ním rozejdeme. Někdy je lepší „co oči nevidí – srdce nebolí“. Teď je jen na náš, zda-li pravdu přijmeme a budeme rádi za to, že je k nám partner upřímný, nebo se pravdu dozvíme později („pravda vdycky vyjde na povrch“, „lež má krátké nohy“) a partner se pro nás stane nedůveryhodným.

Měli bychom tu pravdu chtít slyšet a vážit si jí. Není nic nad upřímnost a pokud se partner svěří byť s něčím, co se nám sakra nelíbí, určitě to dělá nerad. Tím spíše bychom si jeho upřímnosti měli vážit. Tím nám dokazuje svou lásku k nám a hlavně důvěru.

Souhlasím se Sambou, upřímnost ano,
ale dost záleží na tom, jak se co sdělí.

V uvedeném příkladu jste udělal chybu,
že jste přítelkyni předem neinformoval,
do jakého prostředí se chystáte …

Upřímnost a neomalenost mají k sobě velice blízko a ne každý se na tenkém ledě rozlišování těchto pojmů dokáže pohybovat. Snadno pak vznikají různě intenzivní třecí místa.

ano, máš naprostou pravdu…chtějí slyšet jen ten svůj n ázor…a bohužel nás, co si nenecháme srát na hlavu a řekneme nahlas co si myslíme, je čím dál tím méně ( a pak jsme ti špatní)…divím se, že vůbec proběhla nějaká sametová revoluce, protože většina se drží názoru, drž hubu a krok a hlavně si neudělat problém…a nebo nadávají jen tak pro sebe, ale nahlas se neozvou a neřeknou co si myslí, i když ten dotyčný stojí vedle nic a páchá nepravost před nimi…bohužel – obecně jsme národ ovcí, co jim vlk může klidně vrtět zadkem před očima a ony jen tupě a odevzdaně stojí a když se náhodou nějaká vlkovi postaví, je ponechána vlastnímu osudu a ostatní dělají, že nic neviděly, neslyšely ☹

Taky bych byl radši, kdyby se nechodilo kolem horké kaše a říkalo se všechno na rovinu, ale v reálu to nějak nefunguje. Dnes vládne faleš. Ale když už nechceme být tak tvrdí, tak bys to měl udělat tak, že vezmeš peníze, vezmeš ji někam do obchodů a tam s ní nakoupit pro různé příležitosti oblečení a klidně za asistence nějaké prodavačky, která má v tom přehled.

Máš 100% pravdu. Upřímnost nechce nikdo slyšet, raději se pomlouvá za zády.
Tady je to také zakořeněné a silně.

Já s tím problém v rodině nemám. Je velmi výhodné, pokud jsou partneři podobné povahy, mají podobný názor na svět, podobný vkus, smysl pro humor. Každou „upřímnost“ obrátíme v legraci, ovšem ne v takovou, aby se ten druhý urazil. Řekneme si to slušně, s jistou dávkou tolerance, slušnosti – prostě upřímného vyjádření. 🙂

Upřímnost, pravdomluvnost, láska atd. Všechno jsou to pojmy a nevíme jejich pravý význam. Tím nechci tady snižovat IQ pisatelů, dané informace lze najít ve slovníku a pod. Jenomže každý člověk má vlastní slovník, a to hlavně u výrazů, které se týkají emocionální roviny. Všechno záleží na komunikaci. Když se někdo nevhodně obleče a neví o tom, protože nemá vkus, nevyzná se v módě atd, chce se každopádně zalíbit tomu druhému a myslí si, nebo to tak cítí, že co se líbí jemu samému, mělo by se líbit i druhému a očekává trochu soulad a ne důvod k hádce.
Každý člověk je jedinečný a vyjadřuje svým oblékáním a vystupováním svůj postoj a názor. Mnohým se nelíbí různé přelivy, piercing, tetování a taky se to nesnažíme dát najevo. Většina komunikace probíhá mimojazykovými prostředky. Tedy tón hlasu a náš výraz tvoří 93 % projevu, slova tvoří jen onen zbytek. Takže když jí řekneš, co chce slyšet, ale budeš se tvřářit, že vidíš mimozemšťana a řekneš to nevýrazným hlasem, mělo by jí to snad dojít, že nemá nejlepší oblečení a ty jsi k ní upřímný.
Měli byste být pár v souladu a to se týká i oblečení. Muž ve smokingu a žena v roztrhaných džínáchj se také moc nehodí.

Upřímnost často naráží na ješitnost a tak vzniká pokrytectví.