Dobrý den, již delší dobu mám tento problém – vrácím se „do
minulosti“ a to cca od roku 1996 do první poloviny roku 2000, čili mé
první čtyři roky života. Intenzita problému je tak silná, že nemohu
normálně fungovat. Velice často mám pocit, že žiju někde jinde. Ve své
podstatě ani žít v přítomnosti nemohu. Vracím se do minulosti v podobě
televizních filmů a seriálů z této doby, rádiových hitů, všelijakých
novinových výstřižků, starých fotek, které máme doma uchované a
kompletně všech pramenů (písemných, záznamových (tj. kazety, videa),
výrobků, dokonce potisků např. ze staré minerální petlahve, starých
telefonních seznamů atp. Dalším faktem také je, že mne nepřitahuje nic
z doby po tzn. 2001 a výše, mám raději auta, kterými se tehdy jezdilo,
než ty, kterými se jezdí teď a tak je to se vším. Když se dozvím, že
např. chlapec, který měl v roce mého narození např. 12 let (tj ročník
1984-dítě) a nyní je již dospělý člověk, dělá mi to velmi špatně.
Také velice často mám stavy, že mi stačí vzít si do ruky starou fotku,
či jen předmět z té doby a přepadají mne úzkostné záchvaty pláče.
Nevím, o co jde. Poraďte, prosím Vás.
Doplňuji:
Dodatek: Ještě se chci zmínit o tom, že můj psychický stav je přímo
navázaný na ten fyzický. Dnes jsem zase přemýšlel o minulosti a vracel
jsem se do ní (jako každý den) a stala se mi taková věc, že jsem stál
venku na betonu, chtěl jsem jít dál, ale nešlo to, jako kdybby mě to
nechtělo pustit dál. Asi hodinu poté jsem znova uoadl do depresí ve formě
pláče, vzteku a uzavírání se do sebe. Mám pocit, jako kdybych ani nechtěl
k sobě nikoho pustit.
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? bolak, marci1, NikkiHeat před 3920 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Dobrý den, pokud Ti tyto stavy „vracení do minulosti“ zhoršují kvalitu života, lze doporučit jen návštěvu psychologa, či psychiatra.
0 Nominace Nahlásit |
Wouuu, úchvatné, poznal jsem pár lidí a jednoho také tvůj ročník,
kteří se zbavili všech věcí po určité datum, ovšem z tímto chováním
nikoliv, pokud bys nebyl proti, mohl bych se tě ve zprávách na pár věcí
zeptat, resp. si s tebou popovídat?
Přesto, mohla by to být u tebe podobná věc, jako u předchozích
zmíněných lidí-stalo nebo nestalo se ti něco, co ti udělalo jistý mezník
v životě (2000). O psychologovi určitě víš, ovšem z nějakého důvodu
jej navštívit nechceš? a proto raději píšeš zde. Poté bych doporučil
nenápadně vyzvídat od rodičů/prarodičů/jiných rodinných
příslušníků věci z této doby. S tvými vzpomínky na toto období by
sis mohl udělat zhruba náhled toho, jakou jsi měl povahu předtím a jakou
nyní, v nejlepším také najít ten „zlomový bod“.
0 Nominace Nahlásit |
Úplně přesně nechápu ty tvé pocity. Na jednu stranu píšeš o tom,
že to vyhledáváš a pozitivně tě to fascinuje (což by znamenalo, že tě
to v dobrém nabíjí) a na druhou stranu to v tobě vyvolává úzkost.
Osobně, dalo by se říct, že mám něco podobného. Také, kdykoli si
vzpomenu na své dětství, mám daleko lepší pocit, než z toho, co se děje
kolem dnes. Když si vzpomenu na staré výrobky, chování lidí k sobě
navzájem, staré filmy, budovy nepřeplácané hnusnými reklamami, dnešní,
všudypřítomný stres a pod. – ani se ti nedivím. Ta devadesátá léta
ještě nebyla tak zlá, ale já zase vzpomínám pěkně na osmdesátá:-) Je
možné, že jde o obranu tvého organismu, protože tahle doba zkrátka není
pro tebe. Každý člověk není dravý, flexibilní, dynamický – jak se
dnes vyžaduje – tzn. všehoschopný. A tak se tím únikem do minulosti
vlastně podvědomě dostáváš do bezpečí. Ty pocity úzkosti mohou pramenit
z toho, že to ale není realita. Takže předpokládám, že ač ve stresu,
jsi „tam“ raději než „tady“.
Neboj se, nic tak závažného to nebude. Podle mého jde o tzv. Panovský
komplex. Zkrátka – nechce se ti dospět. Znáš příběh o Petru Panovi?
Z části se přikláním k tomu, co píše huxa, že právě ve tvém
dětství (v těch čtyřech letech) se ti přihodilo něco závažného, co
tě ovlivnilo. Ale spíš si myslím, že se něco stalo později a právě to
dětství byla doba, kdy ses cítil nejlépe. Jste kompletní rodina? Nezemřel
někdo blízký? Nestalo se něco ve tvém blízkém okolí někomu, na kom ti
záleží? Může toho být hodně. Navrhuji ti rozhodně psychoterapii, tam se
dozvíš vše, co potřebuješ a naučíš se pracovat se svým problémem.
A ještě něco. Tyhle věci obvykle mizí, když se objeví někdo, na kom ti
skutečně záleží a začneš nový život. Jak se říká (a já jsem o tom
přesvědčena) – láska je lék (na všechno). Držím ti palce.
0 Nominace Nahlásit |
Nejen že může, s největší pravděpodobností to psychická porucha je
!
Odborníka ale tady nenajdeš, musíš jej proto vyhledat v ordinacích a vše
mu říci. Klidně začni v svého praktického lékaře, v případě
potřeby ti poradí kam dál.
Názor
1 NominaceKdo udělil odpovědi nominaci?beer Nahlásit |
Odpověď na otázku Může to být psychický problém? – za mě ano, může, resp. je. Doporučuji to řešit někde jinde a odborně, začít třeba tady: http://poradna.zena.centrum.cz/rubrika/psychologicka-poradna/. Ale bez osobního kontaktu to asi vyřešit nepůjde.
0
před 3920 dny
|
0 Nominace Nahlásit |
TO:huxa: určitě do zpráv napište, rád se přiučím, protože mi tento problém nedovoluje žít „plnohodnotný život“ nebo ještě lépe – normálně fungovat
Navštivte psychologa…nic jiného nelze ani doporučit nebo poradit.
Tady musí opravdu nastoupit znalá osoba, která opravdu může pomoci.
psychológ je špatná voľba – jednoznačne psychiater (nie v tom urážlivom zmysle, že je človek zrelý pre psychiatra).
robiť nejaké uzávery bez podrobnej anamnézy je predčasné, preto je dôležité sa zveriť do rúk odborníka.
psychiater pomôže odstrániť i pschosomatické symptómy (okrem tých psychických).
neváhajte a obráťte sa na ktoréhokoľvek psychiatra vo vašom okolí (doporučenie žiadneho lekára nepotrebujete).
Drap | 3408 | |
annas | 2020 | |
marci1 | 2007 | |
Kepler | 1901 | |
mosoj | 1775 | |
da ny | 1339 | |
zjentek | 1202 | |
hanulka11 | 1028 | |
elkon | 962 | |
quentos | 955 |
Děti a zdraví |
Ženy a zdraví |
Muži a zdraví |
Nemoci |
Fitness |
Životospráva |
Ostatní zdraví |