Rozchod s mužem

Rozchod nikdy není šetrný. Nejšetnnější je ale ten radikální, protahování obvykle jen prodlužuje všechny trable, které s sebou nese.

Víte trochu Vám nerozumím.roz­cházíte se s mužem,který je skvělý chlap a miluje Vás.Na druhé straně chápu,že i to je možné.Bylo by dobré vědět kolik je Vám let,ale u ženy je to neslušné se ptát.Bude Vás čekat pravděpodobně velmi nepří jemný rozhovor o vyhoření vaší lásky k němu.
Je-li Chlap,nezbyde mu nic jiného,než se s tím smířit. A můžete zůstat přechodně kamarádi?Přechodně píši proto,aby si nedělal zbytečné naděje.Hodně štěstí v jednání.

Zdroj: život

Šetrné to nebude asi nikdy. Byla jsem ve stejné situaci. Jednoduše jsem mu řekla, že ho nemiluji a že je na mně moc fixovaný, bohužel to špatně vzal a asi měsíc trvalo, než se s tím jakž takž popral. Takže tady je každá rada dobrá. Taky záleží na povaze toho člověka a jak dlouho spolu jste. Každopádně jednat narovinu a nebýt s někým jen ze zvyku nebo ze soucitu.

Jestli je do vás opravdu hodně zamilovaný, tak vám poradím ze své vlastní zkušenosti. Řekněte to narovinu a rovnou mu vemte jakékoli iluze o tom, že by to mohlo být jinak. Je to pro něj sice tvrdé, ale já jsem se snažila jednou taky šetrně rozejít a bylo to horší než lepší. Dotyčný mě neustále „obtěžoval“ tím, že se ke mě chce vrátit, že si o tom musíme promluvit, že se že mě miluje, že beze mě nemůže žít atd. No, vyvrcholilo to tím, že mě začal sledovat, když jsem byla někde na diskárně, sledoval mě domů, koukal do oken, jestli neprojdu v kalhotkách a tak. Dokonce mu v tom pomáhal i jeho otec. Nakonec to musel jít vyřešit můj táta. Když jsem potom po třech letech potkala svého nynějšího manžela, tak to trvalo přes dva roky, než nás nechal bejt. Dokonce na nás posílal i policajty a různě nás udával. Prostě hrůza. Bylo toho ještě víc. Třeba zoufalé telefonáty a tak. A to jenom proto, že jsem chtěla být citlivá. Takže: narovinu a rovnou sebrat všechny naděje. Je to pro něj tvrdé, ale případné následky by mohly být ještě tvrdší k vám.

Bohuze,ale asi vas nepotesim,jelikoz toto,nikdy nelze setrne provest,ale mohu vam povedet,ze jsem takovou siutaci sam resil,ovsem,pak jsem si uvedomil,ze trapim jen sebe.Znam ten pocit,kdy s nechuti s clovekem usinate a vstavate.Samozrejme jsem dotycnou litoval,protoze byla nenormalne hodna a milovala mne nenormalnim zpusobem,ale ja, k ni necitil vubec nic a pak jsem si uvedomil,ze v tomto vztahu trpim ja a ne ona a pak jsem ji to v klidu sdelil a odesel,samozrejme to asi pro ni bylo bolestive,ale ja jsem si nenormalne ulevil a citil jsem se svobodne.Mohu vam vzak sdelit,ze tak nebo tak ,toho cloveka opustite a domnivam se,ze pokud to udelate co nejdrive ulevite si o toho,jelikoz jeho, te bolesti nezbavite,tu si prozije nyni ci pozdeji.Vim,ze je to hrozne tezke,ale seberte odvahu a do toho,drzim palce.