Věříte ve více než jedno náboženství (otázka pro věřící)?

Otázka postráda logiku.
Jestli je někdo věřící, věři v jednu jedinú pravdu, kterou mu dává právě to jeho náboženství. Kdyby věřil ještě v nejaké jiné náboženství, to by již nebyl skutečný věřící, ale jenom pouhý prospěchář, kam vítr, tam plásť…

… víš vůbec, co to je náboženství? … jinak by jsi se totiž na takovou blbost neptal …

Nejde věřit ve více náboženství. Já věřím tou svému.

Víš, Rokio, co znamená slovo náboženství?

Nevíš → protože bys jinak věděl i to, že se nevěří v náboženství.

Věřit se dá někomu, něčemu, v někoho nebo v něco.
Náboženství ale tím něčím být nemůže.

Ne. Jest psáno: V jednoho Boha věřiti budeš.

Ani ne, ani nepostrádá.

Ale, jednoduše řečeno, kumulace náboženských vyznání není příliš obvyklá. Existuje, v Japonsku.

Japonci, tradičně, byli všickni shintoisté, no a zároveň buddhisté. Ovšem je otázkou, je-li buddhism skutečně náboženstvím, nebo spíše deistickým filosofickým směrem.

Japonec Ti to vysvětlí poměrně jednoduše, a svou logiku to rozhodně nepostrádá: shintoistou je 12,000 let, buddhistou necelých 1,000 let a křesťanem teprve pět let.

Je to tam i dnes dosti běžné, třeba orthodoxní japonská cerkev zažívá poměrně značný zájem dospělých o katechumenát, jež ovšem skončí křtem, pak už v kostele mladého neuvidíš, i když do té doby byl velmi aktivní. To odpovídá té odlišné mentalitě: on si nasadil laťku, něco jej na té křesťanské orthodoxii přitahuje, laťku si splnil, začlení to do „filosofického kruhu“ a jede dál. Bez nějakých vnitřních rozporů se pomodlí modlitby jitřní, ovšem až potom, co donesl rýži, jako obětinu kami, na oltář s podobiznami předků.

U nás, nemyslím tím jenom tento stát, ale v rámci Evropy, to není příliš myslitelné, odporuje to naší mysli, mentalitě.

Upravil/a: philip2