Proč lidé v 50 letech oslavují tzv. abrahamoviny, když Abrahám ani praví křesťané narozeniny neslaví?

Svědkové Jehovovi vypátrali studiem Bible, že je v ní 2× zmínka o slavení narozenin a pokaždé to byli lidé, kteří neuctívali Jehovu a v obou případech to vedlo ke špatnému jednání. Např. při oslavě Herodových narozenin přišel Jan Křtitel o hlavu.

… takže praví křesťané jsou svědci jehovovi? – no potěš koště, kam ten svět spěje …

Já bych se, vůbec, pozastavil nad tou jeho rethorikou. Jsem křesťan, pokřtěný, žiju svátostným životem Cerkve, ovšem nikdy by mne nenapadlo o sobě říct, že jsem „pravý křesťan“, nebo že máme v Cerkvi / farnosti… „pravé křesťany“. To je něco tak mimo křesťanský rámec uvažování…

Zase soudí a posuzuje. Každému nám byl naložen „jiný kříž“, děl bych, že pokud pětinásobného vraha pohne konverse k tomu, aby nevraždil, že ucítí silné puzení, odpor, k tomu, aby vztáhl ruku na něčí tělesnou zachovalost, ne tak život, je to „pravý křesťan“, byť by to i jinak byl kurevník, který nenechá žádnou sukni na pokoji, svobodnou nebo vdanou. Protože, třeba, byť ho to bude velmi tížit, že s každou ženou, která jej připustí, bude fysicky obcovat, zjistí, že se nedokáže z toho vymanit, že by, jinak, zase vraždil. Ovšem my tohle vědět nebudeme, to bude vědět Kristus Král, a jeho zpovědník. A jeho zpovědník o tom bude mlčet do své smrti. Ten „farní kurevník“ bude všem trnem v oku, „svaté báby“ ho budou drbat, budou si na něj stěžovat „panu faráři“, ale v očích Božích dojde, podle magisteria, spasení. Protože dělá, co může, a protože víc mu není dáno. Ale je to, jen a pouze, můj soukromý názor, pod filosofickou licencí, pro toto thema, samostatně bych se nad tím vůbec nezamýšlel.

Stejně tak bych děl, že člověk, mající malé vášně k usměrňování, cítící povolání ku službě kněžské, oplývající bystrým duchem a výtečnou pamětí, který by se však holedbal tím, že se nikdy nedopustil těžkého hříchu (což i klidně může být pravda, ovšem, v takovém případě, to pravda spíše nebude, anžto pejcha je velmi těžký hřích) a stavěl svou „zbožnost“ a „ctnost“ všem na odiv, „pravý křesťan“ rozhodně nebude. To je skutečně mimo rámec úvah „pravého křesťana“.

Soudy a odsudky tohoto světa bývají spravedlnosti nahony vzdáleny, a málo kdo je natolik osvícený, klidný a trpělivý, aby nahlédl pod slupku, která skrývá skutečnou tvář.

Jestli se „praví křesťané“ poznají podle toho, že všecko ví, hlavně o druhých, sami nic, oni jsou přeci „praví křesťané“, ne?, že u nich ženská nesmí, pod hrozbou exkomunikace, nosit kalhoty a chlap nesmí mít dlouhé vlasy nebo vousy, že strojově, methodou Norimberských trychtýřů, šíří do světa svou doktrínu, která má odpověď absolutně na všecko (Svědkové Jehovovi nepotřebují Google, věrný a rozvážný otrok zná vše!), že stojí, kravaťáci, u mostu, nebo v průchodu (aby ses jim nemohl vyhnout) a štěkají na lidi svá „moudra“,

že, i když krev mohou, podle jejich věrouky, naprosto legálně každodenně jíst, tak v případě vážného ohrožení zdraví, nebo i života, nesmí přijmout krevní transfusi,

(vysvětlující douška: Thora, zákon Mojšeho k Israelitům, zakazuje jíst krev, mimo jiné. V praxi Israelitův se, splnění tohoto hallachického požadavku, dosahuje tzv. rithuální porážkou zvířat. Zákon Mojšeho, rovněž, dělí zvířata na čistá /kráva, drůbež, ryby s ploutvemi a šupinami, kobylky…/ a nečistá (prase, kůň, kožešinová zvířata, velbloud, plody moře, červi, hlemýždi, jiný hmyz, než kobylky, ryby bez šupin a / nebo ploutví, např. ouhoř …), přičemž nečistá je absolutně zakázáno pojídat. Čistá zvířata se pojídat smí, ovšem za předpokladů, že jsou kosher, tj. rituálně povolené, čehož se docílí rituální porážkou židovským řezníkem. Jednoduše řečeno, zvíře nesmí být před podřezáním omráčeno, jednak proto, aby neriskovali, že pozřou mršinu, a jednak proto, aby se z jeho cév dostalo co nejvíce krve. Šocher, rituální řezník, tak dobytče podřízne velmi ostrým nožem na šlachách nohou a nechá vykrvácet, drůbeži podřízne tepnu krční, u toho zpívá předepsané modlitby. Po vykrvácení, po minimáně předepsanou dobu, šocher zvíře vyvrhne, naporcuje, maso nasolí, a na předepsanou dobu (nejméně, pokud se dobře pamatuji, 3 hodiny), položí na šikmou plochu. Pak maso omeje a maso je hosher – rituálně čisté – a Israelité věřejí, že je zcela zbaveno krve. Podobné předpisy mají rovněž musulmani, zovou se Halal

I když je zvíře poraženo rituálním způsobem, a z pohledu tradice Israelitův naprosto zbaveno krve, tak z pohledu ryze medicinálního je to naprosto k smíchu – ta krev, v kapilárách, prostě zůstane, ve stopovém množstí, ale zůstane. Kdo by skutečně nechtěl jísti krev, musel by být vegetariánem, jinak jí, s každým kouskem masa, stopové množství jí)

SJ nesmí kouřit, nesmí se ožírat, leč alkohol požívati mohou (oproti Adventistům Sedmého Dne, z nichž historicky Charles Tase Russell vyšel), a maso rovněž jísti mohou. Pokud ale jedí maso, jedí krev, silně pochybuji, že všichni SJ u nás, kteří jedí maso, nakupují to maso u jediného kosher řezníka na Starém Městě. Pokud maso denně jedí, v čem je pak problém, když v případě ohrožení života přijmou krevní transfusi? Ptal jsem se jich na to, přestali se se mnou bavit. To musí být člověk blázen, pacient, nebo hodně hloupý, aby na toto nenahlédl.

A takových věcí u nich je … Jestli se podle tohodle poznají „praví křesťané“, pak jsou „praví křesťané“, to je jasné.

… nechápu nutnost se vyjádřit ke cca čtyřem letům staré diskuzi a ještě takto obsáhlým slohem ???

Mimoto slavení vánoc není oslavou narození Ježíše jak se tvrdí (Ježíš se narodil někdy na podzim), ale je to oslava zimního slunovratu (saturnálie). 😉

Historia je věda faktografická, tj. pracuje s průkaznými fakty. Tohle mne vážně „baví“:

v zámku ve Velkých Losinách, v tzv. ložnici Meluzíny, máme kožené tapety a jediné, co o nich víme, je, že jsou starší, než třicetiletá válka. Byli se na ně podívat i odborníci na kožené tapety z 16. století z Australského společenství. Patřili na ně, študýrovali učené kněhy, telefonovali, hledali na komputerze na internetu. Ani oni neví. Takže, víme, že tam jsou kožené tapety, a že jsou starší sedmnáctého věku. Nic víc.

Kdyby byl někdo s to tak přesně dokázat, kdy se Ješua Ha Nocri narodil, jistě by to nebyli pologramotní dědci po lobotomii z Watch Tower Bible and Tract Society oustředí. Jistě ne.

Evangelia NEJSOU historickou učebnicí, jejich sloh je spíše obrazný, poetický, než didaktický a faktický. Jejich oučelem je předat poučení, skrze podobenství, vesti ku kontemplaci, nikoli ku historickému bádání.

Pomiňme takovou drobnost, že tehdy se nepoužívalo naše kalendarium, že tehdejší kalendarium, které používá pořád např. lithurgický rok většiny orthodoxních cerkví, se každý rok opožďuje, a v té příčině, Jeho Svatost Řehoř XIII. A. D. 1575 nařídil přechod na náše, gregoriánské, kalendarium.

Stejně tak pomiňme tu skutečnost, že je úplně jedno, jestli se Ješua Ha Nocri narodil v prosinci, lednu, či pozdě, nebo doprava.

Podstatné je, že slavení Vánoc, podle julianského kalendaria, nám dokládají spisy již rané patristiky. Jistě, pro člověka tak frapantně nevzdělaného a duševně plebejského, to dozajista neznamená nic, ovšem uvážíme-li, kdy žil Iulius Galius Caesar, a že nejstarší opisy Zápisků z války galské máme až ze sedmého století křesťanského letopočtu, tak, i čiště z historického hlediska, jsou svědectví lidí z 1– 2 století křesťanského letopočtu velmi silným historickým pramenem, jehož zpochybnění by vyžadovalo exaktní a nezpochybnitelný důkaz. Ale to není podstatné, podstatné je, že my věříme, že Cerkevní Otcové, jsa inspirováni Duchem Svatým (pravda, ne tak silně, jako při sepisování Kanonu Posvátných Písem), zařadili Svátek Narození Páně na ten den Cerkevního roku, na který připadat má. A jestli se skutečně Ješua Ha Nocri toho dne narodil, či nenarodil, je absolutně nepodstatné.

Věříme tomu, přeci Kristus sám přislíbil, že Apoštolům Bůh Otec sešle Ducha Svatého v Jeho jménu (Paraclitus autem Spiritus Sanctus, quem mittet Pater in nomine meo, ille vos docebit omnia, et suggeret vobis omnia quaecumque dixero vobis. Sanctum Evangelium secundum Ioannem, capitulum XIV, articulux 26), stejně tak, že s nimi bude po všeckny dny až do konce světa (docentes eos servare omnia quaecumque mandavi vobis: et ecce ego vobiscum sum omnibus diebus, usque ad consummationem saeculi. Sanctum Evangelium secundum Matthaeus, capitulum XXVIII, articulus 20). Jestliže jeden biskup předává posvěcení na druhého, čímž je zachována succesio apostolorum, je Kristus mezi námi. Pak, máme-li slavení Vánoc doloženo i z nekřesťanských stran minimálně do roku 303, poněkud není možné, aby to nebyla tradice původní.

Že se některé křesťanské svátky kryjí se svátky pohanskými? A? Cerkevní kalendarium má na každý den stovky, až tisíc, Svatých, prakticky není možné, aby se svátky nekryly.

Že Cerkev akceptuje určité národní zvyky, které mají prokazatelný původ v pohanství? A? V tom je nějaký problém? To má být sterilní vykastrované stádo, které zapomene na rodnověří, na své předky, původ? To není katholické, všeobecné, to je dětinské a despotické.

Jest řečeno, že s námi bude Kristus až do konce časů, jak jsem citoval supra dictus, že apoštol Petr jest skálou, na které Kristus zdělá svou cerkev, kterou brány pekelné nezmohou (Et ego dico tibi, quia tu es Petrus, et super hanc petram aedificabo Ecclesiam meam, et portae inferi non praevalebunt adversus eam. Sanctum Evangelium secundum Matthaeus, capitulum XVI, articulus 18), a dal Cerkvi právo schvalovat na zemi (Amen dico vobis, quaecumque alligaveritis super terram, erunt ligata et in caelo: et quaecumque solveritis super terram, erunt soluta et in caelo. Sanctum Evangelium secundum Matthaeus, capitulum XVIII, articulus 18), má Cerkev právo povolit, podle rozumného uvážení, zejména jest-li toho vhodno ku větší slávě Boží a spáse Duší (dá se říci základní doktrína kanonického práva), místní zvyky v lithurgii, užívání místního jazyku v lithurgii etc. etc.

Tak my například máme indult od papeže Pia XI., podle kterého se může, v gregoriánském rithu, číst epištola a evangelium v jazyce lidu, což třeba v Polsku možné není. Svatební obřad v tradičním římském rithu neobsahuje uvádění nevěsty k oltáři rodiči, ani dva prsteny, což obojí by asi náš lid nesl hrubě nelibě, no tak máme indult, který obojí umožňuje.

Stejně tak věříme magisteriu Cerkve, že nepřipustí do svátostného života nějaké místní tradice, které by odporovaly magisteriu a duchu Evangelia. Jednoduché.

Nemůžeš vědět, jestli nějaký člověk jménem Ježíš se narodil na podzim, či ne.

Můžu. Podle Bible byli pastýři při Ježíšově narození venku se svými ovcemi. A to by v zimě přece zmrzli i v izraelské oblasti. 🙂

Ty jsi vážně blbec, bez urážky. V 5 – 13 stupních Celsia lidé umrzají? Jdi se léčit, je-li to možné.

https://weather-and-climate.com/average-monthly-min-max-Temperature,bet­hlehem-ps,Palestinian-Territory

Jasně, ovce běžně v zimě umrzají.

Dejme tomu, že by vážně umrzli, tím pádem to mohlo být i na jaře či v létě, takže to stále vědět nemůžeš, smůla.

Tak ono není ani tak důležité pro pravého křesťana jestli se Ježíš narodil v zimě nebo v létě, ale kdo má svrchované právo vládnout nad světem lidí. Jestli ďábel nebo Bůh Jehova. 😉

Tak proč to řeší?

Světu lidí vládnou sami lidi. Nikdo jiný je neovládá. I když ta teorie s Reptiliány je pěkná…

Ano, panování člověka nad člověkem k jeho škodě. Proto se to řeší, že má Bůh Jehova právo vládnout nad lidmi. 😉

Kdo říká, že panování člověka nad člověkem je špatné? Kdo říká, že nějaká vymyšlená bytost, kterou si lidé vymysleli, má podle tebe právo vládnout nad lidmi?

Náboženství nebylo nikdo o tom, že „bůh“ vládne, vždy vládli lidé, nikdy nikdo jiný.

… vy máte u těch jehovistů taky ruskej kalendář asi co? … jo a oslava zimního slunovratu je pohanskej svátek, ne křesťanskej, dneska slavíme taky velkou říjnovou …

Však svědkové Jehovovi uznávají jen Památnou slavnost, aby si připomínali Ježíše. Já neslavím ani to, protože to bylo určeno pro těch 144 000 pomazaných křesťanů. I tak na něj myslím a chtěl bych žít navždy v pozemském ráji jak se to píše v Bibli: „Spravedliví budou vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy.“

No, jestli „památná slavnost“ je forma slavení, tak to je každý katholický funus větší oslava!

Vím, o čem mluvím. Já jsem člověk zvídavý, když jsem se byl podívat u kalvínistů, evangelikálů, lutheránů, v synagoze, a v Polsku jsem se modlil svatou lithurgii i se staroobryadniky, nemám problém podívat se na „památnou slavnost“.

SJ jsou náboženskou společností absolutně alithurgickou, proti nim je Farského lithurgie, a druhá lithurgie, CČSH nádherná! To je akademická obec, sál království SJ, nebo místní sovět soudruhů věřících.

Tam jsou židle, podium, na něm ambon. Vždycky tam jeden přijde, přednese referát, druhý chodí s mikrofonem na tyči, kdyby chtěl někdo něco říct, zeptat se. To je v podstatě celé.

Když je památná slavnost, tak se mluví na to thema, pak putuje košíček s toastovým chlebem a sklenkou červeného vína (tak jsem to viděl já), přičemž nic z toho, co je v košíčku, nikdo nejí, anžto SJ věří, že kdyby se toho kdokoli i jen dotkl, tak má tzv. „nebeskou naději“, no a takového jsem neviděl. Ptal jsem se, chtěl jsem s takovým mluvit, prý to nejde. Proč? Proto. To je jak v KLDR. Můžu si promluvit se soudružkami za strojem? Ne. Proč? Protože byste soudružky rušil od práce… Prostě ne, protože ne.

Pak se rozejdou, hotovo.

Jestli je tohle „slavnost“, tak jako já jsem další dalajlama. Ale proti gustu …

… když tak čtu ty tvoje argumenty, tak musíš bejt pěkně pomazanej …

Ty jeho odpovědi nazýváš „argumenty“?

No a nejsi to náhodou ty, kdo porušuje kodexy a uvádí lidi v omyl ? Jak mi dokážeš, že nemám pravdu ? Vždyť by bylo pěkné, kdyby všichni přestali válčit a uctívali jediného a pravého Boha Jehovu. Samozřejmě se to nelíbí těm, kteří mají potřebu někoho ovládat, ale to se dá těžko, když už člověk zná pravdu. :P Tupá ovce postoupila o level výš na moudřejší. :D

Nebylo by to pěkné, anžto to není vůle Boží.

Jest psáno: Non omnis qui dicit mihi, Domine, Domine, intrabit in regnum caelorum: sed qui facit voluntatem Patris mei, qui in caelis est, ipse intrabit in regnum caelorum. (Sanctum Evangelium secundum Matthaeus, capitulum VII, articulus 21).

Ty tady nejsi od toho, abys Boží cesty posuzoval, a už vůbec tady nejsi od toho, abys je chápal, když je ani andělé nechápou.

Mysterion spásy je mysterion. Z čistě lidské logiky je oběť Krista na Svatém Kříži těžce pochopitelná, prakticky nepochopitelná vůbec, když Bůh je všemocný, pročež mohl zvolit formu naprosto bezútrpnou. Je to něco, co nás, jako spousta jiných věcí, naprosto přesahuje a snažit se to obmezenou lidskou myslí obsáhnout je dětinské.

Outrpné vykoupení lidstva jest Božím ouradkem, a ouradek Boží nám nepřísluší posuzovat. Zlo ve světě má svůj eschatologický rozměr, je nezbytně nutné, a snažit se ho odstranit methodou Norimberských trychtýřů je nejen hříchem do nebe volajícím, ale zlem ještě větším, než zlo, které je nezbytně nutné s ohledem na magisterium doby.

Seřadí-li se Tenach historicky, nikoli podle tradice Israelitův, či křesťanské, pozorný čtenář vypozoruje, že samotný Hospodin, Bůh Otec, se „mění“. On se nemění, leč dává se světu poznati ouměrně k magisteriu doby, aby svět byl s to přijaté poselství pobrat.

To dělal arcikacíř Kalvín: zakázal lidem se smát. A anžto smát se je nám poněkud přirozené, arcikacíř Kalvín zřídil Bonzkommando, které šmírovalo lidi na svatbách, neboť tam bylo k smíchu více pokušení. No, a koho Bonzkommando přichytlo při úsměvu, skončil v žaláři, nebo dostal vejprask.

Arcikacíř Kalvín vyházel z kostelů varhany. Dneska reformovaní protestanté (kalvínisti) harmonia a varhany opět mají (protestantism není dogmatický), ovšem kdyby je arcikacíř Kalvín viděl, dostali by vejprask, skončili v šatlavě, nebo by je i nechal upálit. Proč!?

Protože byl prchlivý, netrpělivý, chtěl něco, na co lidé nebyli připraveni. Ideál je hezká věc, ale touha člověka po ideálu je marná.

To není křesťanské. Není křesťanské měnit svět vedle sebe jinak, než šířením poselství Evangelia. Ale, abych mohl vůbec nějak šířit Evangelium, musím začít u sebe – Kristus řekl: vezmi svůj kříž a následuj mne: Tunc Jesus dixit discipulis suis: Si quis vult post me venire, abneget semetipsum, et tollat crucem suam, et sequatur me. Qui enim voluerit animam suam salvam facere, perdet eam: qui autem perdiderit animam suam propter me, inveniet eam. Quid enim prodest homini, si mundum universum lucretur, animae vero suae detrimentum patiatur? aut quam dabit homo commutationem pro anima sua? Filius enim hominis venturus est in gloria Patris sui cum angelis suis: et tunc reddet unicuique secundum opera ejus. Amen dico vobis, sunt quidam de hic stantibus, qui non gustabunt mortem, donec videant Filium hominis venientem in regno suo. (Sanctum Evangelium secundum Mattheus, capitulum XVI, articilae 24–28).

Není náš úkol posuzovat a soudit, neboť psáno jest: In quo enim judicio judicaveritis, judicabimini: et in qua mensura mensi fueritis, remetietur vobis. (Sanctum Evangelium secundum Matthaeus, capitulum VII, articulus 2).

Vzpomněl jsem si na jeden artikul evangelikálů, našel jsem ho, odcituji: „akta jsou taková, že někteří křesťané, kteří mají víru v Krista, sexuálně zneužívají ženy, děti i muže. Opravdu bude takový křesťan v Nebi? Opravdu bude v Nebi pedofilní kněz, který dlouhodobě a bez pokání sexuálně zneužívá děti? To si nemyslím. Toto je zvrhlost, ohavnost a Bohu se to hnusí!“ (zdroj: https://kazani­.krestanem.cz/ve­ris-v-praveho-krista-veris-v-prave-kristovo-evangelium-zna-te-jezis/).

Jak to může říct? Jak si nad tím vůbec dovoluje „myslet“? To není křesťanské. Jistě, v rámci sholastické, zejména tomistické, školy bylo hodně svatých mnichů, kteří se na filosofické ourovni zabývali otázkou, zda-li je možné, aby nikdo nebyl v pekle. Odpověď zněla: ano, je. Ale to není naše starost. Stejně tak si kladli otázku, zda-li je, v rovině theoretické, možné, aby nikdo nebyl v nebi. Ano, je, ale to není naše starost.

My neznáme, jak Bůh soudí. Jednoduše, naše ubohá lidská mysl nemůže absolutně nahlédnout na to, jak soudí ten, kdo vidí do srdcí. Avšak úkolem těch, kterýchž se to týká, podle stavu, je co možná nejvíce usilovat o světskou spravedlnost a světské právo na tomto světě, to je úplně jiná věc. Jinými slovy, bude-li můj farář sodomita a pederast, udělám všecko, co je v mezích platného práva, aby byl za to pořadem práva trestního potrestán, a pořadem trestního práva kanonického potrestán trestem cerkevním. Ale v životě by mne nenapadlo říci: „Nemyslím si, že bude v nebi!“ O nikom. Ani o Hitlerovi, Stalinovi, o nikom. To není má věc, to nám nepřísluší posuzovat.

To je pejcha, lidská malost a hloupost.

Kdyby všechny země přestaly válčit, možná by to pěkné bylo. Ale kdyby lidé uctívali nějakého jehovu, to rozhodně ne, to by se nikdy lidstvo nikam neposunulo, a byla by to planeta ještě více tupých lidí, než teď. Nechceš mít přece plnou planetu idiotů, co věří v pohádkové bytosti, a masturbují si tím své ego?

Ano, je potřeba mít vždy nad někým moc, pokud se chcete mít dobře, na tom není nic špatného, lidé to tak očividně chtějí.

Jak můžeš někomu, jako jsem já, říct, že je tupá ovce? To jsi jako vážně takový dement? Jediný, kdo je tu ovce, jsi ty, když jsi věřící, a řídíš se někým jiným jako ostatní. Já se nikdy nikým neřídil, a jsem ten poslední na světě, komu bys mohl říct, že je tupá ovce.

Bible říká, že moudrostí a kázni pohrdli pouze blázni. Taky se v ní píše, že blázen si ve své domýšlivosti říká: „Není žádný Jehova.“ Těmi tupými ovcemi jsem myslel ty, kteří věří katolické víře, tedy falešnému náboženství. Ale jediné pravé náboženství uznává a podporuje Jehovovo království. 😉

No, jistě, pro blázna každý blázen.

Mimochodem, Tvá „citace“, že moudrostí a kázní pohrdli pouze blázni, pravděpodobně odkazuje na kapitolu I, článek 7, knihy Přísloví, který, in originalem, zní takto: יִרְאַ֣ת יְ֖הוָה רֵאשִׁ֣ית דָּ֑עַת חָכְמָ֥ה וּ֜מוּסָ֗ר אֱוִילִ֥ים בָּֽזוּ:, no a já jej chápu poněkud jinak, než Ty. Je jednoduché z kněhy, která je stará tisíce let, vytvořit oučelový překlad. Velice jednoduché, když většina lidí nerozumí jinak, než zjednodušené češtině a má problém si přečíst kněhu, česky, starou dvě stě let.

Nedávno jsme se ponořili, do ryze akademické, diskuse na thema platnosti křtu u protestantů, pročež merithem rozhovoru bylo, zda-li skutečně chtějí „konat co koná Cerkev“ (právní podmínka platnosti křtu). Samozřejmě došlo na staré Corpusy kanonického práva, zrušený Codex iuris canonici 1917, na utrakvismus, na orthodoxní pojetí platného „minima“ křtu, na praxi středověkou, svatého Augustina, a já ani nevím, na co už všecko, ale ve výsledku byl rozhovor nad otázkou ryze eklesiologickou, co vlastně chce konat Cerkev kristova (což není jednoduché zodpovědět, protože v jistých otázkách záleží na míře orthodoxie, no a rovněž na jistém „nepořádku“, nebo řekněme spíše neovlivnění scholastikou, určitých cerkví), a co chtějí konat jednotlivé protestantské konfese.

Výsledkem bylo, že jsme, pro toto, byli každý biskup, jež má rozhodnout, má-li být křtěn sub conditione přestupuvší protestant, no a byl vytvořen prototyp protestanta, aby nebyl zcela kanonicky jasný. Neshodli jsme se, což nebylo ovšem způsobeno pouze jinou měrou znalosti právní theorie. Jednoduše nám nezbylo, než věřit magisteriu Cerkve, poněvadž lépe každého protestanta pokřtít sub conditione, než riskovat, že bude připuštěn ku svátostnému životu Cerkve nepokřtěn. A na tom jsme se shodli.

Pravděpodobně čím naformátovanější myšlení, tím snažší je vidět všecko v „jasných barvách“, ano, ne, černá, bílá. Jenomže, pokud by to tak bylo, nebylo by potřeba Kristovy oběti, Nové Smlouvy, jednoduše by stačilo pronárody přivést, jako Israelity, k zákonu Hospodinovu, jak je definován v Thoře, v kněze Va-jikra, a problém by byl vyřešen, bez oběti Bohočlověka, a as by byl ten „ráj“ na zemi.

Jenže Boží plán s námi, nehodnými a hříšnými, zjevně vyžaduje diametrálně odlišný přístup.

Pokud se někdo zove „křesťan“ a věří tomu, že Království Božího docíli tím, že bude chodit hezky oblékaný, hovořit, jak od něj očekává majoritní společnost, stát, kravaťák, s časopisem u mostu / v průchodu (rozuměj: aby se mu lidé nemohli vyhnout), a kušnit a otravovat pracující doma s letákama, nebo že na jeho spásu mohou mít vliv tak světské banality, jako je délka vlasů, nebo co jí a pije, nebo jestli kouří, pak je blázen on. Spíš bláhový, který se dívá, ale nevidí. Přeci celý duch evangelia směřuje proti farisejství, proti skutkaření, vyžaduje obrácení, vyžaduje srdce.

Rabíni se shodli, že „zbožný Žid“ nemusí být věříci, pouze dodali, že nevěřící Žid bude stěží „zbožný“ a plnit všecka přikázání Halachy do důsledku. Prakticky totožný přístup mají musulmani: jez halal, 5× denně si klekni na koberec a vyřvávej k Mekce „Alláhu, agbar!, alláhu agbar!“ (vzpomněl jsem si na vtip, jak jde bača kolem nóbl hotelu, a tam Arab, chystaje se na ranní modlitbu, vyklepává kobereček na balkoně. Bača to vidí, a řve na něj: „Čo, Aladín, něštartuje, něštartuje!?“), mej se, nos tohle a tohle, tohle a tohle nedělej a půjdeš v ráj, jež je v Koránu popsán do bisardně matherialistických podrobností. Ale to není křesťanské.

To vše může být, a ne vždy, ale někdy dozajista je, falešné. Ale křesťan se může postit 360 dnů v roce, může obejít patnáct božských liturgií za den, může dávat sto tisíc měsíčně na charitu a dvě stě tisíc na Cerkev, ale na spásu to nebude mít žádný vliv, spíš naopak. A, ano, jsou takoví. Kolik, to nikdo nevíme, můžeme se pouze domnívat, ale do srdce nevidíme. Ale jsou, jinak by nebylo psáno, že ne každý, kdo říká…, rovněž vejde.

Hlavně, že někdo v tom má jasno. „Mami, proč sousedka vyskočila z balkonu?“ „Hlubší pochopení písma, strana 336, odstavec 4.“

… „… jediného a pravého Boha Jehovu“ to je na Chocholouška…

Na Chocholouška je tenhle bláznivý svět. ☹ Komu přináší prospěch lži a válčení ? Jen těm, kteří obchodují se zbraněmi a na úkor chudých občanů. No každý máme vybraného svého Boha. Tak si to s ním užívejte než přijde ten Soudný den. 😉

Soudný den nikdy nepřijde, je to jen naivní myšlenka smutných a nespokojených lidí, co čekají na nějaký „zázrak“.

Nic jako bůh není, tudíž nikdo svého boha nemá, ani ty. A i kdyby byl, tak by jsi také svého boha neměl, to on by měl tebe, byl by jsi jeho otrok, stejně jako si myslíš, že jsi jeho otrok i teď, i když neexistuje.

Já věřím v sám sebe, a jsem milionkrát šťastnější, než všichni věřící dohromady. Nelze věřit v nikoho, než v sám sebe.

… vzhledem k tomu, že žádnejm těmto teoriím nevěřím, tak také vím, že žádnej soudnej den nepřijde, to vás jen ten váš bůh straší, abyste byli povolní a poslušní …

Tak jestli někdo jde do války raději než do sálu Království, aby se tam učil o Bohu už to pro něho je Soudný den. Ve válce se totiž většinou umírá jen málokdo z ní vyjde živý.

Radši bych byl ve válce, než se učit o neskutečných hloupostech, které by ze mě udělali naprostého idiota bez mozku.

I kdybych tam měl zemřít (což by bylo dosti nepravděpodobné), tak radši umřu dříve a inteligentní, než později a dementní.

Jsi divný.To já se budu radši věčně modlit, přijímat poznání a hrát hry. Nevím, proč by to mělo být něco dementního. :O

Modlení se je dementní.

Poznávat něco, co je smysluplné, a hrát hry dementní není.

… protože je to vymývání mozků, ale to otroci bohů nepoznaj …