Vychováváte své děti tak,jak jste byli vychování vy svými rodiči ?!

Částečně ano, rodiče mi v lecčems dobrou cestu ukázali. Ale taky je jiná doba a té se přizpůsobuji a taky se do výchovy promítají mé vlastní názory a zkušenosti.

Vychovávala jsem je jinak, ale není to „jinou dobou“. Prostě mám se svými dětmi jiný vztah než jaký jsme měli s rodiči já a brácha. Máme s dětmi hodně společných zájmů, takže mi nedalo žádné přemáhání zapojit je do od malička svých aktivit a to nás hodně sblížilo. Dcera dokonce svého koníčka provozuje profesionálně a už jde v jejích stopách i vnučka. Syn pracuje a žije dlouhodobě v zahraničí. Myslím, že mohu být spokojena.

Ne , nevychovávala jsem je tak a nelituji toho. Jsou dospělí a moc šikovní a jsem na ně hrdá.

Dá se říci, že ta „jiná doba“ sehrála ve výchově mých dětí velkou roli. Moje děti určitě vyrůstaly v jiných možnostech než já a je to tak v každé generaci. Ale určitě jsem občas pronesla průpovídku, kterou jsem slýczhávala od maminky. A jelikož jsem na výchovu nebyla sama, nějaké ty zvyky a zkušenosti si přinesl ze své rodiny i manžel, vychovávali jsme své děti jak nejlépe jsme mohli a myslím, že to dobře dopadlo, nyní už jen rozmazlujeme vnoučata a já jen chválím a chválím, jak výborně jsou vychovaní i partneři mých dětí. 🙂 Důležité je zvládnout pubertu potomka a tam se dost často argumentuje stejně jako argumentovali rodiče.

Určitě ne, protože přece jen nejsme stejní jako byli naši rodičové…

Vzhledem k tomu, že výchova mé matky vůči mně byla trochu zvrácená, neb měla představu, že všechno, hlavně já, půjde podle ní a jejích přestav i v mém pozdějším věku, pak jsme se logicky dostávaly spolu do neřešitelných diskuzí, neaplikovala jsem tyto metody na svého syna. Neříkám, že je bez chyb, ale nemůžu si stěžovat, co se týká upřimnosti v našem vztahu a jeho ochotou mi pomoci ve všech oblastech, co někdy i dost problematický život přináší