Co uvařit v kotli na ohni krom buřtguláše a bramboračky?

Záleží na vlastnostech ohniště a vybavení.
V přírodě se pak dá vařit, smažit, dusit i péct.
Dělali jsme to nejrychlejší, polévky. Rovněž všemožné guláše, pekli v popelu (v listí nebo alobalu), opékali nad ohněm.. Suroviny to byly nejrůznější od hub, konzerv, ryb, zejména ze zásob a místních zdrojů 😁.
Podívej se pro inspiraci na net, vaříme v přírodě.

napíchat na klacky špízy z buřtů a cibule k tomu obyčejnou očesnekovanou topinku a pivko :)
dobrou chuť..

Jakoukoliv jinou polévku ( česnečku, zelňačku…) . My jsme na ohni pekli maso nebo buřty se zeleninou v alobalu ( nakrájené buřty s nakrájenými paprikamia cibulí zabalit do alobalu a péct nad žhavými uhlíky). Mňam , byla to dobrota.

V kotli se dá uvařit leccos: klasický guláš prakticky z čehokoliv, koleno, ovar, halušky, kaše (krupičná, vločková,pohanková) , zelňačka, segedínský guláš, lečo, míchaná vejce. Chce to trochu zapojit fantazii.
Já přes léto měla nejraději takovou všehochuť zeleniny. Podle toho, co bylo na zahradě (kořenová zelenina,cibu­le,česnek,hrá­šek,cuketa,pa­tizony,rajčata,pa­priky) se to všechno podusilo, přidal se nějaký kousek uzeniny, ale šlo to i bez ní. Jako příloha rýže, brambory nebo jenom chleba. Dobře dochucené to chutnalo pokaždé jinak a bylo to lehké a báječné jídlo.

My jsme s oblibou dělali rizoto a špagety. Nebo brambory a opečený lanšmítek či vuřtík a zeleninový salát.
Ale zvládli jsme i langoše 🙂

Klasickou čínu. My tady v Evropě šílíme jak vařit čínu, ale ve své podstatě její základ je v tom, že se vaří v jednom či dvou kotlících a vše připravuje zpravidla „jedním nožem“.
Vše se připravuje proto rychle, aby se ušetřilo dřevo či jiný otop, a protože je to země bohatá na různá koření, taková kuchyň má i chuť.