Co znamená, že komunikace se společností/osobou byla příkladná?

Bezproblémová a navíc ideální. Taková, jaká by měla být. Pokud jde o nějakou profesionální věc, nějakou dohodu, služby, něco se vyřizuje (firma – zákazník nebo úřad – občan a podobně), tak jde o to, že obsahovala to, co měla, byla rychlá, HLAVNĚ tam byl asertivní a klidný přístup, postupovalo se správně, vyřešilo se to.
Podobně se to může použít, když někdo jedná třeba s agresivním klientem, tak ten druhý jedná nenásilně a i tak se snaží pomoci.
Spadá to pod rétoriku (dnes se tomu říká spíš diplomacie = jakože obratné mluvení, vyjednávání i přístup).

Zkrátka, že UMÍ komunikovat, mluvit, jednat. Komunikace je dorozumívání, sdělování, přejímání a přijímání, výměna informací, často k dobrání se k určitému cíli. Obecně taky spojení (zde verbální spojení/dorozumění mezi dvěma lidmy) – takže bezproblémové spojení, dorozumění = porozumění. Úspěšné spojení.

Upravil/a: Disraeli

Nebo si to, taky, představ opačně:

Máš soudní rok, nebo správní jednání, a účastníkem je „baba hystericzna“, nebo takový „df“ tady, prostě člověk, který věří, že když naleje do truhlíku na balkoně ocet, že tím rozpustí mrak, nebo, že není vhodné nosit oblečení ze second handu, protože v něm může být „bubák“ po bývalém nositeli, či věří, že může zpomalit, či zastavit, dešťové kapky silou myšlenky. A jednat s ním musíš.

Takový člověk, běžně, nepřebírá kontinuálně poštu, takže se tím to řízení prodlužuje. Nebo se musí předvádět (a on, samozřejmě, absolutně nechápe, co udělal špatně – protože to, že je někdo blbec, vidí každý, krom toho, koho se to exaktně týká), pokud je jeho účast nutná. Nebo se rozhoduje bez něj, a on pak kušní na všecky strany, že mu bylo ublíženo (ačkoli: nebylo). Pořád se na něco ptá: proč, a co to znamená, a jestli by nešlo, a obdobnými „smysluplnými“ dotazy (na které mu stejně předseda senátu / úředník nemůže odpovědět, i kdyby chtěl). Jeho podání jsou ve stylu „Milý soude!“, prostě, jak když se děti ve škole učí psát dopis z prázdnin.

To samé je, třeba, když takové individuum má zájem o práci: potřebuješ od něj papír A, B, C, D a E, a řekneš mu, až je bude mít, ať se ozve. Čtyřikrát Ti volá: že namísto papíru B má papír S, jestli by to nějak nešlo. Vysvětlíš mu, že nešlo, že to je korporát, Ty jsi taky zaměstnanec, a pokud ty papíry, prostě a jednoduše, nedoloží, nelze s tím nic udělat, nadřízení to nepodepíší, personální neschválí. To, co by normálnímu člověku šlo říct přesně takto – jednou větou, vybavené za 20s, s ním omíláš 20 minut, aby Ti za dvě hodiny volal znovu, že papír B sehnal, ale zase nemůže sehnat papír D, tak jestli by to nešlo papírem X. A znovu celé dokola.

Nakonec ty papíry schrastí, a Tobě je stejně jasné, že u řekneš: ne, nechceme tě!, ale prostě postup byl zahájen, tak musí být ukončen (protože: korporát). Tak se s ním domlouváš na pohovoru: první termín nemůže a sáhodlouze Ti vysvětluje, emocionálně, proč, a jestli mu věříš. Vysvětlíš mu, že nemusí vysvětlovat, proč, prostě nemůže protože nemůže, jo, a jestli mu věřím, nebo ne, není relevantní. Navrhneš druhý termín, nemůže, a i když jsi mu to před 25s vysvětlil, že to opravdu nepotřebuješ slyšet, tak je další Legenda o Kolovrate, proč nemůže, a jestli mu to věříš. Znova, a tak dokola. Dohodnete se na dvacátém termínu, řekneš mu, ať si to poznačí. Za hodinu Ti volá znovu, nebo píše, v kolik že to mělo být. Zopakuješ mu to. Za dva dny Ti volá, že … (zase telenovela Esmeralda hadra), a že ten termín potřebuje změnit. A, zase, dvacetkrát vybíráte vhodný termín. Najdete, dejme tomu, že už se neozve, a on Ti pět minut před zavolá s nějakou úplnou koninou, že, já nevím, ho škrábe v krku. Až nakonec přijde, tak si od něj vezmeš papíry, sepíšeš s ním návrh smlouvy, a řekneš mu, že Ti to musí schválit navrchu, a že to trvá tak čtrnáct dnů (přitom to máš druhý den a je to jenom formalita), a že se mu určitě ozveš. A za deset dnů mu napíšeš, že z rozhodnutí představenstva s ním pracovní poměr uzavřen nebude, protože je Ti jasné, že kdybys to udělal na místě, že buďto bys ho tam musel pacifikovat, nebo by ho odvezli sanitním vozem. A i tak si ho musíš blokovat, protože Ti bude vypisovat a volat (proč to není možné, a jestli by nešlo: nešlo!, a opravdu by nešlo: opravdu nešlo!, a proč? a proč? a proč?). 🙂

Ale je to i naopak, jsou i takoví zaměstnavatelé, chefi (hlavně mezi živnostníkama najdeš).

To znamená, že všichni účastníci „plynuli s proudem“ a nevyskytlo se nic, co by jakkoli bránilo v dosahování cílů kohokoli ze zúčastněných. Pěkně jako stádečko, dosáhli svých potřeb, případně tužeb (musím našprtat, jaký je v tom vlastně rozdíl)🤷‍♂️

(IMHO je dobré nemít žádné potřeby a tedy neoslovit nikoho, kdo se byť JEN TVÁŘÍ, že by mohl být tobě nadřízený, čili tobě nerovný. On si to pak hodně rychle rozmyslí 🤷‍♂️.)