Ad Mc Merkurion,

neupřesnila jsem se, že jde o pultový prodej, i když u balených uzenin prodavačky nejsou. Uvedla jsem až ve své reakci na odpověď boreczecha.

U balených uzenin je možné přečist, ale u pultového prodeje platí to, co jsem opět napsala v doplnění.

Byla jsem překvapená, že škrob obsahuje i uzené, které je drahé. Máte pravda, že vysoká cena vždy neznamená kvalitu.

Uzeniny omezuji, třeba když „zhřeším“ několikrát se ptám na složení.

…i u pultového prodeje musí být uvedeno složení a množství masa — jestliže není, daný obchod (nejedná-li se o domácí Řeznictví) pro mně není seriózní…

Tak chodím do špatných obchodů. Mám dojem, že něco je v Albertu, tam uzeniny nekupuji. V Tescu ani v Bille ne, u řezníka – bývalá družstevní prodejna – kupuji maso, u uzeniny také žádný popis.

I když uzeniny kupuji občas, nejlepší mají v Hrušce, sice složení není uvedené, ale na požádání sdělí. Osvědčený je jeden výrobce.

… ale maj procento masa a bez lepku, namátkou leták: http://www.moh­ruska.cz/letak­.php

Briketka,

Briketka,

je přece jasné, že bezlepkový výrobek neobsahuje lepek.

Ale jak se tedy pozná bezlepková šunka či uzené?
Na rozdíl od ostatních jsem se to ve vaši odpovědi nedověděla.

Děkuji za vysvětlení. Příležitostně si vaši odpověď přečtu.

Kepler: To platívalo před převratem, kdy existovaly státní normy. A to už dávno neni pravda.

To máš pravdu, teď platí zase jiné normy a pojem „šunka“ doznal strašné inflace, je to jen náhražka šunky. V terminologii je bordel, obchodníci a výrobci si ty svoje šmejdy nazývají jak chtějí. To samé je to s rostlinnými tuky. Třeba Floru nazývají margarínem, což je taky kravina, protože margaríny se vyrábějí úplně jinak.

Flora má podstatně blíž k margarinu než k máslu, ke kterému je přirovnávána. Původní margarin byl vyráběn z hovězího loje, a mělo to být pro krmení krocanů. Dnes se lůj nahrazuje podstatně levnějšími rostlinnými oleji. U obou je však podstata téměř stejná. Namíchat tyto tuky/oleje/, tak aby šli mazat.
Co se norem týče, tak nejsou žádné. Jsou v různých firmách různé podnikové předpisy, ale to nemá nic společného s normou.

Já vím o margarinu jen to, že se za války začal vyrábět hydrogenací (ztužováním) rostlinných olejů, jako náhražka za sádlo. Flora a jiné „vlastní sestry másla“ se vyrábějí taky z rostlinných olejů, ale smícháním s vodou (i přes 50%) a ušleháním za pomoci emulgátorů. Norma je obecný pojem pro jakýkoliv předpis, je jedno jak jinak se nazve. (http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Nor­ma).

Margarín se na světě neobjevil jen tak náhodou, ale vznikl doslova na objednávku. Požadavek nevznesl nikdo menší, než císař Napoleon lll., který v dobách zmítaných válečnou vřavou potřeboval vyrobit něco, čím by si jeho řadoví vojáci mohli mazat pečivo, protože máslo bylo k tomu účelu příliš drahé a ve válečných dobách a v tak velkém množství pochopitelně také nedostupné. Vyhlásil proto soutěž o 100 000 zlatých franků pro toho, kdo něco takového vymyslí a dokáže vyrobit. Chytrá hlavička se nakonec našla. Byl to francouzský lékárník Hyppolyte Mege-Mouriés, který nebohým vojákům dodal roku 1869 recept na pradědečka dnešních margarínů – upravený hovězí tuk. Margarín se okamžitě ujal pro svou nízkou výrobní cenu a v průběhu doby se vyráběl z různých zbytků živočišných tuků včetně rybího, až nakonec přišla myšlenka vyrábět náhražku másla z tuků rostlinných. Ovšem, jak známo, rostlinný tuk jest skupenství kapalného a tak zde byl pro změnu problém, jak tuto kapalnou látku přeměnit v pevnou. Řešení se našlo v postupném ztužování tuku. Bohužel tento postup také pro lidskou stravu objevil tzv. trans-izomery mastných kyselin.

Teď nemohu najít řádný odkaz. Ale k tomuto výrobku se přistoupilo opět někdy na počátku minulého století v USA, některé prameny tvrdí že i v Kanadě a dost neúspěšně se snažili s tím krmit krocany. Moc se to sice nedařilo, ale přišla první a potom druhá válka a začalo se hojně využívat i v Evropě

Vyjádřil jsem se nepřesně. Myslel jsem státní normu. Podniková norma může taky být, že budeme prodávat vodu za maso. Pokud se někdo nachytá,a koupí, tak je zisk zaručen.

Já jen ještě k těm státním normám ČSN z let minulých. Máme je i dnes, ale jejich označení je ČSN-EN a jsou v souladu s evropskými normami. Ty třeba stanoví kvalitativní třídy šunky a co už šunkou být nazýváno nesmí. Takových je samozřejmě víc.

Ale normy na výrobu/ vlastně přesný recept/ ty jsou zrušeny.

to jo, ale někdy máš na výrobku napsáno „vyrobeno podle …“ , předevšim u těch retroznámejch jako jsou špekáčky, gothaj, vysočina > a jak říká Kepler, jsou třídy,například u tý šunky, podle čeho poznáš co je co…