Jak děti efektivně naučit, aby nemluvily sprostě?

Pokud to budete jen zakazovat, děcko vám bude mluvit sprostě za zády a o to víc. Vysvětlila bych, jaké to má společenské konotace. Podle věku – třeba že to někoho může urazit, že tak mluví kriminálníci a nebezpeční lidé, nebo že je nebudou chtít nikde zaměstnat.
Povolila bych nějaké jemné náhražky, třeba safra, když se něco stane, nebo nějaké vtipné označení místo nadávek.

Děri nemluví sprostě, pokud se nepohybují v prostředí, kde se sprostě mluví. Myslím tím malé děti cca do 10 let. Pokud takto dítě vyrůstá velká část slušnosti u něho přetrvává i ve věku pozdějším.

Začít v prvé řadě u rodičů.

Za každé sprosté slovo ať si samy dají přes pusu. Říct jim, že od vás nebo jiného dospělého, který to uslyší, ta facka bolí mnohem víc.

Jako vždy – jít příkladem.

Nemluvit sprostě. Jít osobním příkladem.

Někdy to ani nejde. Lidé jsou různí (to se vztahuje i na děti)
Některé k tomu mají sklony a nasávají nevhodné výrazivo jako houba.
Drap, Zdenek: To je hezké, nemluvit sprostě doma, jít příkladem… he he…
U nás se sprostě nemluví. Nejhorší co u nás děti mohou zaslechnout je „do pr…“ po nezdařené ráně kladivem. A to se nestává zas tak často. Něco kluci donesou z kolektivu, něco pochytí běžně z života… Žena popisovala zážitek z cesty vlakem… Mladík dobíhá vlak na poslední chvíli, naskakuje do zavírajících se dveří, protže je trochu nadměrný, dymne se hlavou o futra… „Kur… do pí.....“...... „A maminko, co je to kur…“ a protože kluk má nějaké potíže, tahle slova už nezapomene. Jakékoli výrazy, které vyvolávají nějakou zajímavou reakci ve společnosti jsou pro něj nezapomenutelné.

Můj názor: Jendou vysvětlit a dál se k tomu pokud možno už nevracet. Dál podle vývoje dítěte je možné v některých situacích ho upozornit, že nějaké chování je nevhodné.