Avatar uživatele
Terryle

Jak se přinutit jít spát?

Nedokážu se dokopat do postele. Jsem stoprocentně noční tvor (můžu v noci rejdit klidně do čtyř, pěti ráno, ale spala bych pak do jedné), což je neslučitelný s praktickým životem. Jdu spát z donucení ve dvě, vstávám v osm a celý dopoledne jsem zničená a mám pocit, že doma usnu, jakmile přijdu. Odpoledne mě únava přejde a večer kolem desáté, jedenácté přijde šílený příval energie – takže jdu spát znovu v ty dvě, a to jenom proto, že vím, že musím. Už se to na mně začíná podepisovat, přes den jsem unavená (leč ne ospalá), a spát dřív prostě nejdu a nejdu.
Nemáte nějaký tip, jak se dokopat? Čaje na spaní nepomáhají, mléko s medem nepomáhá, chlastat nechci :)

(Omlouvám se, jestli to je názorovka. Spousta otázek je fakt na hraně a kam ji hodíte, je individuální…)

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? ReHu, anonym, rynek878 před 5112 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
quentos

občas musím do práce na osmou, ba i nedejbože na sedmou a k dřívějšímu usnutí mi přes den pomáhá úplně škrtnout kafe, maximálně jeden minikalíšek k snídani. Před spaním pak sklenička vína (chlastat se nemusí, stačí jedna ;{)> nebo pivo (taky stačí jedno; tatínek ho kdysi označil přímo za „prášek na spaní“)

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
rynek878

Máte patrně obrácený cyklus,já tento problém řeším jednoduše,pokud se mi stane,že ještě v 23.hod.nemohu usnout,vezmu si prášek a za 15.min.spím jako mimino.Výhodu mám v tom,že ráno vstávám až se probudím,nebo až mne, nebo ženu probudí náš pes,že už chce taky ven.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
mosoj

Já už žádný cyklus nemám.

Je to u Vás jako u mně. Já večer a v noci jsem nejživější tvor i mě všechno přestává bolet. Přes den je to naopak.
Vstávání pro mě byl od malička největší trest. Takže o nějakém převráceném cyklu nešlo mluvit ani když jsem později chodil 20 let i na noční. Bude vás to zřejmě pronásledovat celý život. Já jsem jednou zaspal i na odpolední směnu. Nejskvěleji jsem se cítil když jsem mohl spát tak do devíti či deseti hodin.
Já to mám obráceně i při nemoci. Nejhůř je mi v dopoledních hodinách a odpoledne a večer nejlépe.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Radak

A co zkusit mít ráda postýlku, těšit se na ni. Třeba na hezkou knížku, časák, nebo noťas v posteli. A hezký povlečení…

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ReHu

Mám to stejné jako ty a mosoj. Už od základky bojuju se vstáváním a večer žiju. Myslím, že to je tak nastavený organismus. Nejvíc to asi vadilo mýmu mužskýmu. Ten zase je ranní ptáče 🙂.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
alexandra

Tak jsem se milá Terryle po přečtení vašeho příspěvku šíleně lekla,že už mi hrabe,protože jsem si myslela,že jsem to psala já a už o tom nevím.
Protože to je přesně můj případ.Naštěstí potřebuji vstávat ráno ve čtyři,jenom jednou za čtyři dny a to si vezmu prášek na spaní Stilnox.Je to super prášek,po kterém nejste na druhý den unavená.Jinak neporadím.
Přeji hodně štěstí.

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce
Avatar uživatele
Terryle

Díky vám všem moc za rady i za názory. Bohužel jste mě teda moc nepotěšili, podle vás starších nočních to vypadá, že organismus se přeprogramovat fakt nedá. Na prášky se mi navykat nechce, to mi přijde jako cesta do pekel, zejména v pětadvaceti.
Asi zkombinuju Quenťošovu radu (omezit kafe, i když to teda bude utrpení, já jsem na něm závislá :o) Možná se pomalu začnu přeučovat na bezkofeinový, nebo si ho aspoň koupím na večery a odpoledna.
Těšit se do postele… no, nějakej hodně příjemnej rituál by možná neškodil. Jen budu muset vymyslet, co to bude – noťas mi do postele zásadně nesmí (není to pro něj úplně nejvhodnější prostředí a nemám ráda, jak pálí do nohou) a knížku nemůžu, jak se začtu, nedokážu přestat :o) Ale třeba mě něco osvítí.
Každopádně dík moc jak za rady, tak aspoň za vědomí, že v tom nejsem sama…
Kdyby to aspoň řešila práce na noční směny. Ale v poslední práci se mi střídaly služby – někdy ranní od sedmi do tří, někdy večerní od dvou do osmi večer. A kupodivu jsem bývala zničenější z těch večerních. Večer už bývá klidnější, není té práce tolik, víc se to vleče a tím pádem se stihnete unavit. Kdežto ranní fičely jako blázen a člověk se ani nestihl zastavit, natož, aby si uvědomil, že má nárok bejt utahanej :)

před 5111 dny Odpovědět Nahlásit
Nový příspěvek