Odpoveď byla označena jako užitečná

Zřejmě se ptáte na slovní přízvuk. Není to jednoduché, vše souvisí s historií a vývojem jazyka, takže nevím, zda to bude dostačující.

1. Obecně – v rámci jednotlivých jazyků.
Existují jazyk satemové a kentumové – vychází se z pojmenování číslovky sto – centum = kentum – jazyky kentumové , a podle staropanského sto = satem – jazyky satemové.

Kentumové jazyky řečtina, latina, jazyky germánské a keltšti-
na; do skupiny jazyků satémových patří stará indičtina, perština a jazyky baltoslovanské (litevština a praslovanština)
,
Dále se pak rozlišují jazyky podle skloňování a časování nebo se spojují slova v celek atd.

Podle toho se pak odvíjel i přízvuk, výslovnost atd. Tónovací jazyky rozlišují význam slov pomocí tónu – jsou to především jazyky východoasijské. Přízvučné jazyky mají přízvuk na různém umístění slabik – na první, na poslední, pohyblivý přízvuk atd.
Slovní přízvuk vychází z toho, že některá slabika ve slově je „prominentní“ a zdůrazňovaná.

Je to jako v hudbě, vzniká tzv. takt. Střídání přízvučných a nepřízvučných slabik. V češtině v běžné řeči nepoznáme, v jiných jazycích ano.

Přízvuk často určuje tempo řeči, důraz, to že samohlásky, které zpravidla tvoří jádro slabiky, jsou tóny.
–
Pokud máte zájem dovědět se o přízvuku víc, pročtěte si textu z učebnice Fonetika a fonologie.

https://webcache­.googleusercon­tent.com/sear­ch?q=cache:f9PzK9GB3Ow­J:https://is.mu­ni.cz/elportal/es­tud/ff/js08/fo­netika/ucebni­ce/ch07s02s01­.html+&cd=6&hl=cs&ct=cln­k&gl=cz&clien­t=firefox-b

2. Domnívám se, že nejen výslovnost angličtiny se liší podle toho, odkud pocházejí obyvatelé, kteří se přistěhovali, a jejich potomci získali přízvuk z původního jazyka, podle oblasti..

Rodilý mluvčí x tomu, kdo se angličtinu učí v jiné zemi, než v její domovině. Vnímá ji jinak atd.

Vezměte si třeba češtinu – pražskou výslovnost, brněnskou či ostravskou atd. Všichni mluví stejným jazykem ale liší se přízvukem, zabarvením hlasu, koncovkami atd,.

Stejně jako nářečí, kdy rozdíly vznikaly v době středověku, když se lidé nemohli stěhovat. Takže se naučili mluvit tak, jak mluvili, zůstalo zabarvení a přízvuk., často až do současnosti.
Na Ostravsku třeba vliv polštiny. atd.

Byl to velmi složitý proces, souvisel i se stěhováním národů. Každý národ na novém místě něco zanechal, tedy třeba i výslovnost.

Podle učebnice staroslověnštiny, autor Kurz

Upravil/a: annas

Téměř každý jazyk má kromě své spisovné podoby i podobu hovorovou a ta má řadu dialektů. Zjednodušeně by se dalo říci, že čím větší je území, kde se jazykem hovoří a čím více je jedna daným jazykem hovořící skupina vzdálená od druhé, tím více je těchto dialektů (nářečí) a tím více se od sebe liší.
Vezměte si třeba jako příklad četinu. Naše uzemí je poměrně malé a poměrně kompkatní, a přesto když budete porovnávat mluvu Jihočecha nebo pražáka s Valachem nebo ostravákem, bude mezi nimi značný rozdíl.

Angličtina je prvním jazykem na mnohem větším území. Už sama Velká Británie je rozlehlejší než ČR a i původních etnik je tam mnohem více (kromě Angličanů ještě Welšané, Cornwalci, Skoti, potomci Piktů a Irové). Ačkoliv dnes většinou mají angličtinu jako hovorový jazyk, každé z nich má své nářečí – dialekt.
Když se tedy kolonizovala Amerika, přijížděli tam lidé ze všech těchto etnik. Americký kontinent kromě Angličanů kolonizovali i Francouzi a Španělé, Aljaška patřila Rusům, byly tu původní národy, němečtí, švýcarští a holandští i jiní protestanté tam hledali útočiště a nakonec přijížděli lidé, kteří doufali, že tam najdou svobodu a blahobyt a ti přijížděli prakticky z celého světa. Ti všichni spolu museli nějak komunikovat a protože anglicky hovořících byla většina, byla i angličtina mluvilo se anglicky, ale každý ten jazyk ji silně ovlivňoval hlavně co do přízvuku a výslovnosti.

V případě Austrálie a Nového Zélandu to probíhalo podobně, jen tam nebyl ten Babylón až takový, ale princip vývoje australské a novozélandské angličtiny je podobný.