Jaký je význam slova „podivuhodný“?

Nějaký čin nebo věc či živá bytost vyvolá údiv. Je zvláštní.

Nemusí to být nutně kladná vlastnost, pokud je něco extravagantní. Například nějaké šaty mohou být extravagantní a někomu se nemusí líbit. Tehdy to není vždy dobré.

Dobrá otázka, mé koprocesory se pečou na 115% maxima – A NIC! 😮 😁 😉

Nemoho by to být tak, že „podivuhodnost“ NENÍ vlastnost, která je ve věci (jevu, etc.) přímo určena, je jí vlastní (jako např. barva), ale teprve přisouzena nějakou další stranou? Totéž co může někomu přijít všední, jinému přijde úžasné. A tudíž přisuzování kladu či záporu postrádá smysl? 😉

S pozdravem MISTR klasický filolok. LOK, LOK… ZÁCHYTKA! 😉 🙂

Např. zde: https://synony­mus.cz/podivu­hodny-891/

„Podiv“, podivit se, není a priori v kladném slova smyslu, „když se něčemu divíte, tak aspoň zavřete hubu, Kelišová!“ Pravděpodobně si to pleteš se slovem „obdivuhodný“, obdiv, ano, ten je vždy kladný.

Ethymologie slova „podivný“ není zcela známa, avšak středněčesky je to synonymum caudně, to jest divně, ze staroslověnského „čud“, „čudo“, stejný slovo je i v ruštině – чудо, no a Kino Život je čudo (2004), to až později se caudný, coudný, ergo cúdný, zkrátil na cudný, no a to víme.

Arciť ethymlogicky je to asi tak, že podivný je čudný, čudo je zázrak, no tak „podivný“ soused, v dnešním významu slova smyslu, není zázračný soused, spíš naopak.

Takže „hodný podivu“ je blbost, to když už, tak obdivuhodný, ergo, hodný obdivu. Ano, obdiv je vždy (subjektivně) positivní, subjektivně, protože jiné věci a vlastnosti bude obdivovat katholík, jiné komunista a jiné nacista. Třeba. 😅

Podivuhodný je, spíš, něco, co tě „podiví“, a podivit se můžeš jak v kladném, tak záporném slova smyslu. Můžeš se podivit tomu, proč támhle ten masový vrah ausgerechnet tuto oběť zmordoval tak zvlášť krutým způsobem, třeba. Ale taky se můžeš podivit, jak támhle ten opravář praček může zvládat opravovat pračky tak rychle, a přitom kvalitně. 🤷🏽‍♀️

Některé odpovědi jsou opravdu podivuhodné 🙂

Je třeba vyjít z toho, že jde o složené slovo. Pokud vás zajímá původ jednotlivých slov, převzala jsem je z Machkova etymologického slovníku.

"Etymologie slova hodný = mající dobré kladné vlastnosti, dobrou povahu. Slovo pochází z řečtiny, je i v němčině- německy = dgot = dobrý, dnes gut, souvislost slova hodný s hoditi se.
Další odvozená slova vhodný, hodně, hodnota, hodnotný, hodnost,
hodnostář, hodnostářský. Stč.‘vhodný, způsobilý’, což byl i původní význam (srov. stsl. godьnъ ‘vhodný,příjemný’)

Dále viz :hodit se. hodit se, vhodný, příhodný, shodný,
shodovat se, shoda, dohoda, dohodnout
se, rozhodnout (se), výhoda, pohoda,
pohodlí, pohodlný, nehoda aj.
Všesl. – p. godzićsię, r. godít’sja, s./ch.
góditi ‘hovět’, stsl. goditi tv. Praslovanské. *goditi
(sę) je příbuzné s lotyšským gadīt ‘zasahovat,
získávat’, guoda ‘čest, hostina’,
středodolnoněmecké . gaden ‘vyhovovat, líbit se’,
něm. gut a angl. good ‘dobrý’ i stindické
gádh- ‘pevně přidržet’, vše se vyvozuje
z indoevropského ghedh-/ghodh- ‘spojit, být
spjat’

Staročeský význam
div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

srovnej . diviti se, dívati se a stsl. divъ

1. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;

„k divu podobný“ podivuhodný

Píklady ze staročeštiny.

1. „na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv

„na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře

„div“, „div,že…“ ve funkci adverbia . zvl. v záporných větách div, divže, téměř, sotva

„který div“ , „ne div“, „není div“, „ani jest div“ ap. žádný div, není divu, není nic divného

zřejmě. též „div jest“ kupodivu, je neobvyklé, podiv vzbuzuje

„jest bez diva“ ap. není se čemu divit, nejde o nic neobvyklého

2. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

3. čí (boží ap.) div, zázrak, podivuhodný čin (zvl. jako projev výjimečných, zejména božských schopností; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí

4. znamení, zrakem vnímatelný čin, projev ap. sloužící jako potvrzení něčeho

5. podivná záležitost, neobvyklé vyprávění ap., co vzbuzuje údiv, podiv

6. bibl. co vzbuzuje úžas, ohromení, úděs, ohromující čin, podívaná ap.

7. mořský div, mořský div údiv až úžas vzbuzující mořský tvor s podobou napůl lidskou (ženskou) a napůl zvířecí (koňskou), „potvora“ 3, „ochochule“ 2

8. podívaná, „divadlo“

Předpona po – div , divný, po-divovati se čemu, novočesky i obdivovati se,. Souvísí se slovesem dívati se – s podivem hleděti na něco, , diviti se-

. údiv, podiv, (po)divení se; též fig. etym. „div ot diva“ div divů, div divoucí ;
K divu podobný“ podivuhodný
„na div“, „v div(y)“ ku podivu, na podiv
1l. „na div(y)“, „nad divy“, „v divy“ ve funkci příslovce, . zvl. ve spojení s adj. podivuhodně, obdivuhodně, ve výjimečné míře
. úžas, ohromení, (ú)děs ; „býti na div“ vzbuzovat úžas

Div – vztah k doviti se, dívati se, sstaroslvwěnsky div

Předpona po- – znamená že ve spojením se slovním základem vyjadřuje menší míru dané vlastnosti. Takže někdo je po-divný, protože se něčím liší od normálu. v dobrém i špatném slova smyslu.
Podiv = slovo znamenalo významový odstín údivu, – později předmět sám.

Když člověk vykoná něco podivuhodného, třeba dobrý skutek, jde o vlastnost, jíž se liší od jiného člověka. Proto zasluhuje obdiv, je hodný obdivu za zvláštní, neobvyklý čin.
Vykoná-li špatný čin. je někdy podivuhodné, jak se "pachatel obhajuje , lže, vymýšlí si atd.

Filip84 vysvětluje slovenský původ českého slova, bohužel chybně., – viz odkaz . Ne všechny české a sslovenské výrazy mají stejný původ,

https://slovnik­.juls.savba.sk/?w=po­divuhodn%C3%BD&s=e­xact&c=gd18&cs=­&d=kssj4&d=psp&d=og­s&d=sssj&d=or­ter&d=scs&d=sss&d=pe­ciar&d=ssn&d=h­ssj&d=bernolak&d=nou­ndb&d=orient&d=lo­cutio&d=obce&d=pri­ezviska&d=un&d=ps­kfr&d=pskcs&d=psken#

Podle Machkova slovníku výraz čud, čudo je slovensky div, v češtině se neujalo. Snad v jen moravské slovenštině a polštině, dále v jihoslovanských jazycích a ruštině,"
V češtině se slovo v čudu používá jinak než ve slovenštině – být v čudu = totéž, jako když se řekne, že je v tahu nebo v prachu. Tato slova se používají při popisu situace, kdy potřebný či cenný předmět, nástroj či příležitost zmizí. Být v čudu, v tahu a prachu je být ztracený, ukradený, zmařený nebo prostě pryč. Popovídáme si dnes na tohle téma

https://region­.rozhlas.cz/byt-v-cudu-7289285

Upravil/a: annas