Jaký má význam slovo jasný v těchto spojeních?

Je třeba si uvwědomit, že slova výrazy jasný (světlý atd.) a výraz jasný (Jasnosti) mají zcela jiný původ.

1. Jasný – yyjasnit, zjasnit atd. . Všesl. -. praslovanské jasny, Obvykle přijímané příbuzenství s lit. áiškus ‘jasný, zřetelný’ vede k rekonstrukci
psl. *ěsknъ z ie. *aisk- jasný, světlý’

2. Oslovení jasný princi nebo Jasnosii = šlechtický titul mají jiný původ. Jasný = slavný, Vaše Jasnosti = náš velebený, oslavovaný. velkolepý. Jde o nepřesný překlad z ruštiny. Místo stsl blagoslovit, praslovanské slaviti, slava = nádhera, velkolepost = slavný.

Opět je vidět, že stejně znějící slova jsou bývalá homonyma, tedy mají různý původ, který se dnes již nerozlišuje.

Jiří Rejzek: Etymologický slovník
Doplňuji:
Ještě význam slova osvícený.

Osvícený – duševně, rozumově vyspělý, vzdělaný. Např. jasný princ nemusel být princ osvícený. .

PSJC uvádí: „Osvícený – titul hrabat a knížat, zvl. ve starší době.“

Příklady z literatury:
„Jasně osvícenému Rudolfovi knížeti Kinskému ze Wchynic a Tetova. Čelakovský.
Mezi těmi jasnými a osvícenými pány [šlechtici] bylo mnohé české jméno. Třebízský.
Osvícený rod Šternberský. Puchmajer. “

víc diskuse

Upravil/a: annas

SSJČ uvádí 6 významů přídavného jména jasný, co se týká zmiňovaného oslovení, je to ten poslední:
6. hist. součást titulu: j-á kněžno!; j. rod, trůn Přemyslovců; j. hrdino!; nejjasnější král český

viz odkaz + rozkliknout SSJČ

Zdroj: http://priruc­ka.ujc.cas.cz/?slo­vo=jasn%C3%BD&Hle­dej=Hledej

To znamená, že ten princ je takovej kabrňák, že to z něj úplně září. Tedy je jasný.

ale v jakých těchto spojeních? Jestli myslíš ty aristokraty, tak tam to znamená, že jsou jako né úplně přímo „osvícení“

Jasná princezno, jasný princi, Vaše Jasnosti, Vaše Excelence, …

Podle mne jde o formální oslovení
(podobně jako např. vážená paní/vážený pane),
kdy oslovující nemusí osloveného ve skutečnosti
považovat za jasnou/jasného
(nebo si jej nemusí vážit) …

Já taková oslovení považuji za formalitu, smysl v nich radši nehledám.
Pokud bych za oslovením „vážená paní“ měla vidět, že si paní, kterou
třeba ani neznám, vážím, musela bych si najít jiný způsob oslovení
(úcta není dána automaticky, úctu si člověk musí zasloužit).