Jaký pán takový pes

Mno.....jo,u mě je to pravda.....
Asi si je vážně tak vybíráme..
Už ve třinácti letech mě zaujala tato rasa,tehdy byla finančně nedostupná,pro mě připadal v úvahu jen pejsek s rodokmenem,tehdy stál 2000kč…dnes 10000kč.
Až jako vdaná paní,bez starostí o peníze,jsem si toho svého prvního pinče koupila…
Naše povahy jsou stejné – uječený nervák…toto jsme si časem vyjasnili,dnes už ani já,ani má podřízená smečka,k dnešnímu dni čítající pět pinčů,zbytečně nezvedneme hlas.A za to vše můžu poděkovat jen jim…

Pravda pravdoucí.
Pes totiž kopíruje svého pána, snaží se mu přizpůsobit k „obrazu jeho“. Je to známka jeho oddanosti. Podle chování psa se dá i zjistit, kdo vlastně je jeho pán ve vícečlenné „smečce“ (rodině).
Vždyť i naši potomci se v útlém mládí chovají obdobně a kopírují své rodičovské (většinou) vzory.

Neco na tom je,protoze znam spoustu radoby pejskaru,co si bud nevhodnym vyberem psa proste s jeho vychovou neporadi,potom jsou ti,co psa zamerne vychovaji tak,ze je postrachem okoli,ale ja osobne si myslim,ze jak u lidi,kazdy pes jina ves.

nevím co na tom je ale asi ano protože já jsem taky taková že slyším jen když chci a můj pes je na tom stejně xD

100 %. Jen s tím rozdílem, že pokud je pán magor, pes je chudák.