Jaký přízvuk k jazyku českému je ten správný?

Přízvuk v češtině má svá pravidla. Existuje slovní a větný. (přízvuk, kterým některé slovo vyniká nad ostatními). Ale otázka se týká přízvuku slovního Nejvíc se od spisovného jazyka v této oblasti liší nářečí lašské.

Slovní přízvuk je hlavní a vedlejší.

• hlavní přízvuk bývá nejčastěji na první slabice ve slově – ŠKO-la
• pokud je před slovem předložka, přesouvá se z tohoto slova přízvuk na přeložku a tvoří přízvukový celkem – NAzemi
• dvojslabičné předložky nemívaj hlavní přízvuk – mezi STROmy
• v češtině však existují některá slova, která nemají vlastní přízvuk, přičemž podle toho, zda se pojí se slovem následujícím či předcházejícím, je dělíme na předklonky a příklonky – mi, se, si, tě, jsem atd.
• vedlejší přízvuk bývá na liché slabice v troj- a víceslabičných slovech – NEnaSYtný, NEpředSTAviTElný atd. (Velká písmena = přízvučnost).

Chybuje se často v tom, že se předložka a jméno vyslovují odděleně – místo VEškole se vyslovuje ve ŠKOle… Mluvený projev ovlivňuje chybná intonace a kadence, (padání hlasu, melodie), frázování (členění na úseky), pauza, nenáležité dloužení či úžení, rozšiřování, nebo krácení í samohlásek, polykání koncovek atd.

Podle výslovnosti samohlásek se pozná, zda je dotyčný z Prahy, Brna či Ostravy (jazykovědci rozlišují tyto tři oblasti při rozdílné výslovnocsti),. Nemluvím o nářečích. I když se z nich stávají nadnářečí, zachovávají si jen některé znaky původních nářečí.

Čeština patří k jazykům, které mají stálý přízvuk (čeština, polština, němčina,…) Nemusí být vždy na první slabice – polština.. Jiné jazyky mají přízvuk pohyblivý nebo volný.

Proč má polština, tedy i lašské nářečí, rozdílný přízvuk, souvisí s oblastním vývojem, proto s rozdílným vývojem praslovanských jevů – např. zánikem jerů, nosovek atd. Protojexistují ozdíly v jednotlivých nářečích – pozůstatky staročeského jazyka vlivem izolace jednotlivých oblastí za feudalismu. v době pobělohorské.

Třeba lašské nářečí – např. zrušení rozdílu mezi dlouhými a krátkými samohláskami a jiný slovní přízvuk než ve spisovné češtině ovlivňují výslovnost.

Hlavní slovní přízvuk bývá na druhé slabice od konce slova; slova čtyřslabičná a víceslabičná mívají kromě tohoto hlavního přízvuku ještě také přízvuk vedlejší, obyčejně na sudých slabikách počítáno od konce slova.

CJL

docela nerozumím otázce.K českému jazyku je „správný přízvuk“ přeci český.Pak druhá věc: pražský přízvuk je výmysl moraváků. Tak jak se mluví v Praze ,se mluví v celých středních čechách. Pak ta věc s Moravou-jezdil jsem tam od svých 16 ti let dost často a pak jsem tam byl 1,5 roku na vojně(jižní Morava),a tam se teda mluví dooost dlouze na rozdíl od čech.Moraváci zpívajůůůů,dě­lajůůůůů…atd ,češi zpívaj,dělaj\)spi­sovně zpívají ,dělají..atd (žil jsem tam i tam,takže vím o čem mluvím).

Správný je jen ten, co je v psané, spisovné, cestine – a daný délkou (cárkou).
Doplňuji:
A ted mi teda povez, jestli se v Ostrave vysloví ve slove „správný“ obe samohlásky dlouze, a nebo ty cárky ignorují ?

Upravil/a: petra15

Ostavaaaaa …A vis proc maji Ostravaci kratke zobaky ?…

Bo neni cas pic*…:D

Správný přízvuk v češtině? To je jednoduché: každý by měl mluvit, jak mu zobák narostl! 😉
(samozřejmě žádný „správný“ neexistuje, resp. přízvuk jako takový je češtině pořád stejný – na první slabice, liší se pouze koncovky resp. délka hlásek v jednotlivých nářečích)