Jsem v depresi, jak z ní ven?

Sport. A to si ani trochu nedělám srandu.

Já bych zkusila nějakého dobrého kamaráda/dku, která ti je hodně blízká, ke které máš důvěru. Třeba by ti ta osůbka pomohla s tvým problémem, vytáhla by tě někam ven, na kafčo, do posilky. Nevím, s čím máš ten problém, takže ti konkrétněji nepomůžu =(.

Já na deprese trpěla asi od 10 let.. A co mi fakt pomohlo, byl sex… Opravdu… Taky profesionálně fotím, to mi taky hodně pomáhá… :))) Ale sex, je sex..
Doplňuji:
Mimochodem, při depresi se vypovídat? :) To opravdu ne, kdo nezažil opravdovou depresi, neví o čem mluví. Když má člověk depresi, tak v 95% případů ani neví – proč? Jen cítí obrovský smutek, jen a jen brečí, nemá na nic chuť – říká si, proč mám jít spát? Proč mám jíst? Má to cenu???… Cítí, že nikoho blízkého nemá…
Jít ven, projet se na kole, fotit, tančit, cvičit… Jen nepropadat tomu marnasmu a být doma! K psychiatrovi ani nechoďte, já jich oběhla, ani nevíte… Vždycky Vám říkají stejný kraviny, vyvolávají ve Vás pocit viny a pak Vám předepíšou oblbováky!…

Upravil/a: Valky

Za nic na svete nemyslet na to, z ceho mate depresi (napriklad pokud z kluka, tak se nedivat na zamilovane filmy a neposlouchat zamilovane pisnicky) a upnout se na neco jineho – cokoli, muze to byt drive zminovany sport (nejlepe kolektivni), nebo jakykoliv jiny konicek. Vy si sebevedomi zvysit musite naucit. Moc sebevedomi skodi, ale malo sebevedomi skodi jeste vice. V necem jste jiste dobra – malovani, hra na hudebni nastroj, mluveni, sport (…) – zdokonalujte se v tom v nejakem krouzku. Pokud se vam bude darit lepe nez ostatnim, sebevedomi hnedka naskoci. Chce to trosku trenovat, ale povede se vam to. Hlavne nechci slyset, ze „si sebevedomi neumite zvysit a mate deprese“ – pak si to nikdy nezvysite. Musite zacit aktivne neco podnikat. Nejlepe okamzite.

Alkohol má prakticky stejné učinky jako léky, ale lečit jím depku je cesta do pekel.
První je snížit stres, pořádně spát a aktivní pohyb (vyvolávají se tím pozitivní hormony či jak tomu říkají, které ovlivńují psychiku). Sex jak tu někdo píše je také dobré řešení, ale hrozí u něj nebezpečí, že když se druhý partner rozhodně odejít ze vztahu je to zralé na další depku. A střídat – nevím zda je to to pravé řešení. Brečet taky není od věci – občas se uleví, ale zas je třeba se snažit příčinu lítosti, pláče odstranit. Proto bych bez moc velkého otálení k odbornému lékaři vyrazil. Pokud vím – tak mají narváno, takže než se člověk dostane na objednaný termín může se ze všeho dostat sám, když ne, lékař by měl pomoci. Třeba najde i příčinu – může to být i začínající nemoc která se zatím neprojevila, oslabená imunita či jiné problémy které člověk nevnímá, že jsou spouštěčem.
Není za co se stydět – někomu selhávají játra, jinému zuby, dalšímu chemické procesy v nervovém systému.
Takže jít k lékaři. Čím dřív tím lépe + to co píší ostatní – přestat myslet na nějakou depku. už jen ten název by měl vyloudit úsměv a dělat si z ní víc srandu než jí podléhat. Vždy´t je to jen blbá depka která chce obtěžovat pohodu.

Hlavně někomu říst svoje pocity a trápení. Všechno to ze sebe vyvalit,to se pak vždycky uleví…

Cokoli, co Tě bude bavit a nebudeš přitom myslet na problémy, smutek a na to, co Tě do něj uvádí.
Já, když měla hodně blbý období, tak mi pomohlo kreslit, fotit, chodit na výlety do přírody na geocaching (hledání pokladů s GPS) a hlavně jsem se dala dohromady s partou novejch lidí. Jde o to, z čeho tu depku máš – pokud to je např. po rozchodu, tak je dobře se od toho odstřihnout a najít si novou „partu“ lidí, kteří ti nebudou připomínat partnera a vaše společný známý a zážitky.
Fakt to je hrozně individuální. Prostě cokoliv – sport, výtvarnictví, muzika, studium, novej pracovní projekt, dobrovolnická aktivita, prostě cokoliv. Ale ten alkohol fakt není dobrá cesta, je to o zdraví… a hlavně to je jen potlačování problému, ne řešení.
A mimochodem… psychologa se kdyžtak nemusíte bát. Rozhodně nechci nic rozmlouvat nebo vymlouvat, ale psycholog a) nekouše, b) není rozhodně ostuda c) občas může opravdu s něčím pomoct. Ostatně, jsou i jiní lidé, kteří se zaměřujou na povídání s těma, kdo mají problémy… ale to už pak je hodně individuální podle toho, co kdo snese, co mu sedí a co ne. Ale popovídat o všem možným včetně problémů a života se dá s farářem, s léčitelem a s dalšíma…

Butani:
Vesměs souhlas, jen s tím „buďte všichni rádi, že jste ji nikdy nepoznali“ bych byla opatrná, neznáme se navzájem a nikdo neví, co má kdo za sebou. Ale souhlasím v tom, že to, čemu se říká deprese, je v 99% jen více či méně blbá nálada nebo blbý životní období. Ale výše uvedený rady na to platí (na rozdíl od opravdový deprese). Významy slov se holt posouvají a nic s tím nenaděláme… podobně jako většina těch, co mívají každoročně chřipku, jsou jen prachsprostě nachlazení :o)