Podívám se na ten vztah jen z pohledu čínské medicíny, pomocí níž se již několi roků léčím. Ani z hlediska u jazykového nejsou tato slova přímá antonyma.

V těle existuje energie jin a jang, které mají být v jednotě. Ovládá jí pět prvků: oheň, dřevo, kov, země, voda. Každý z těchto prvků ovlivňuje určité orgány, z nichž jeden je jin a druhý jang, tedy jsou v páru. . K prvkům či orgánům podle pořadí patří chutě – kyselá, hořká, sladká, pálivá (štiplavá), slaná. mezi pěti prvky platí , pořadí, že dřevo rodí oheň, oheň jistá posloupnost ..

i když naše tělo je stroj, vše, souvisí se vším, nejdůležitější je vztah mezi párovými orgány – slanost vyrovnává energii ledvin a močového měchýře, sladkost pak energii sleziny se slinivkou a žaludku.

Osobně mám vyzkoušené, když při zavařování dám do sklenice trochu soli místo cukru, vynikne přirozená sladkost ovoce. Proto ani zde nejde o protiklad.

Uvědomuji si, že mnozí energiím v těle nevěří, nikoho nepřesvědčuji. Jen doplním, že někteří jedinci se stávají našimi energetickými upíry, jiní naopak nám energii dodávají. … Jde o můj názor …

Několikrát jsem vkládala odkazy, opět jeden
http://www.cinska-medicina.eu/o-cinske-medicine

Doplňuji:
Ještě něco ze zaprášeného etymologického slovníku z r. .2010

Sladký od sladititi – podle sladkého kořene. Vývoj je hláskově složitý, proto jen zkráceně. Slovo vzniklo z latinského saldús. To ukazuje, že toto slovo je třeba dělit na soldk6-k6 (6 = jer) = u kmen – na rozdíl od základu sold6, z něhož bylo utvořené sloveso soliti a jiné odvozeniny. takže sladkost i slanost pocházejí ze stejnéhom i když upraveného základu. Sold6 a soldús nemají v jiném jazyku ekvivalenty.

Obecně se soudí, že jde o vztah k soli, prý je to pojmenování pro označení příjemné chutí vůbec, tedy slanosti. Ale tomu lze těžko uvěřiti, protože sladkost lze považovat za protiklad slaného i hořkého. Zdá se, že soldus vzešlo ze starého svádúh = sladký, vlivem protikladu soln6 pak nahrazeno hláskami ol.

Jako protiklad slaného uvádí slovník výraz neslaný.

Kdo chce uvěří, kdo nechce, nebudu přesvědčovat …

Upravil/a: annas

Třeba protože, že chuťové pohárky těhle dvou chutí jsou n jazyku umístěné na opačných stranách jazyka.
Doplňuji:
Teď jsem našla jednu diskuzi, kde říkali, že v tomto případě záleží k čemu jsou tyto chutě připisované – slané může být antonymum ke sladkému vztažéné na vodu ( mořská – slaná x sladká – říční), potom antonyma hořko a sladko (sladká káva s cukrem a hořká káva bez cukru).
Wiki slovník uvádí jako antonym ke sladkému i kyselý.

Potom je možná kombinace ještě sladká Zuzanka a protivná Marfuša.

Upravil/a: Lucijej

Nezdá se mi, že slaná je opak sladkého. To mi přijde jako nesmysl. Řekla bych, že to musí být spíš nesladká nebo neslaná. Takové to mdlé, nevýrazné, někdo by mohl říct až dietní.
Btw – ono se toho říká. Znáš to, někdo něco plácne, druhý to po něm zopakuje a už se to veze. Pak se naštěstí najde nějaké „dítě“, které řekne, že je císař nahatý.:-)

Tohle není vždy pravda, jak sám uvádíš v doplnění otázky. Spíše tato polopravda vychází z pojetí chutí, které vnímáme jako chutě příjemné a méně příjemné. Sladké chuti patří k těm příjemným (ne u čokolád Milka, které jsou vyloženě přeslazené) a vyvažují je chutě hořké, slané, trpké, ale u vína třeba také suché. K suchému vínu by měl být opak víno „mokré“, ale není to tak, je to víno „suché“.
Sůl a cukr přidané do omáčky, dresingu a podobně způsobí, že chutě jsou potom vyvážené. Zrovna tak se i do pečiva dává jak sůl, tak cukr (jak do slaného, tak do sladkého – liší se jenom množství těchto přísad, hlavně cukru).
Ptáš se na věci, které se berou jako samozřejmost a Tvé otázky mi hodně připomínají mé děti ve věku „proč?“ To jsem si kolikrát už říkala, že tohle období snad nikdy neskončí… Je milé, když se někdo dokáže takhle vrátit zpátky a připomenout doby minulé.
Doplňuji:
Doplním odpověď na základě Tvého příspěvku v diskuzi – opakem jakékoliv chuti, je chuť mdlá, nevýrazná, čili nechuť.
Zažito je něco stavět proti něčemu. Nelze ovšem jednou chutí negovat chuť jinou. Lze pouze dosáhnout vyvážené chuti.
Tady nejde o něco podobného jako stavět například zlobu proti laskavosti, lásku proti nenávisti a pod. Základem je tu to, že jakákoliv chuť stojí proti nechuti.

Upravil/a: anonym