Proč se slova s knocovkou -ce skloňují odlišně?

Je to dáno historicky. Přípomou -ce se tvořila podstatná jména od dějových sloves nebo dějových jmen – spravovat – správce, škodit – škůdce. Přípona – ec byla málo produktivní, jména se tvořila převážně od od sloves 4. třídy s -i – , ktere se neobjevilo v novém slovu – chod-ec, lov-ec,.

Pří-slov-ce – je to kalk latinského adverbium. Takže tvar upravený podle latiny ve vztahu k českému pojmenování.

Přípony – ce a -ec jsou si blízké, takže se nespisovně užívají tvary – správec atd. Správce má jiné skloňování než nespisovný správec. Chybuje se v 5. p. místo pane správce ! se oslovuje cyhbně p. správče – chybně!

Takže tvary slov a jejich skloňování vzniklo hisotricky, také přípony mají svůj význam a vážou se k určitým slovesům, jménům atd.

Snad stručně stačí, jinak je to složitější.

Historická mluvnice
Doplňuji:
Uvedla jsem obecná pravidla. Je třeba se s danými tvary smířit. Pokud nespisovné tvary užíváte v soukromí, budiž, ale ve spisovné češtině platí určitá pravidla.

Ale záleží i na jiných okolnostech, zda bylo podst. jméno odvozené přímo od slovesa nebo od podst. jména – spravit – správa – správce; soudit – süd – súdce (soudce), ale zde sehrálo úlohu zkřížení tvarů sudí a sudič. Atd.

Upravil/a: annas

proč by měla?

• „příslovce“ se skloňuje zcela standardně podle vzoru „moře“ (1. pád je rovněž „příslovce“ – pro zdůvodnění koncovky bychom museli do etymologie)
• např. „obhájce“ se skloňuje zcela standardně podle vzoru „soudce“

Závěr: žádná odlišnost se v jejich případě nekoná.
Doplňuji:
pak se Váš dotaz ale netýká skloňování, nýbrž původní, nominativní podoby slova (jak už jsem psal výše, skloňování těchto slov je zcela standardní). Jak jsem už říkal, na to by nám dal odpověď etymolog.

Upravil/a: quentos