Proč se v latině psalo „v“ místo „u“ ?

Neznali
Doplňuji:
Rýt třeba do zdi písmeno V je jednodušší než do ní zkoušet vymodelovat U :)

Upravil/a: Questman

Nějak nechápu vaši otázku,. Přece i v češtině se některé hlásky jinak čtou a jinak píší – příklad – na shledanou – /výslovnost na schledanou i na zhledanou atd./ – tzv. asimilace znělostti. Každý jazyk má svá specifika v výslovnosti.

Měl jste uvést příklad, co máte na mysli. Já znám j to, že písmeno q se vyskytuje pouze před písmenem u, seskupení qu se čte kv.. Seskupení gu se zpravidla čte jako gv.

V latině u je – curriculum vitae – běh života, u se normálně čte, i když c se čte jako k, ae rovněž jinak. Lupus – vlk, historická dvojčata – Romulus a Remus atd.

Další pravidla výslovnosti nebudu uvádět.

Doplňuji:
Brala jsem latinu ,tak je uváděná v současnosti v jijných jazycích.. Je to tak, že písmeno V označuje jak u, tak v. My ovšem rozlišujeme – ursa (mědvědice) a vapor (pára).

Neuvedl jste příklad, takže jsem nemohla podrobněji vysvětlit.

Protože jde o mrtvý jazyk, jsou stanovena pravidla pro výslovnost.

Není snadné rekonstruovat výslovnost mrtvého jazyka. Hlavním vodítkem jsou nám pravopisné chyby v latinských nápisech a přepis latinských jmen do řečtiny (např. ve zprávách řeckých historiků). Navíc se liší výslovnost česká a středoevropská, která se podstatně liší od výslovnosti např. anglické nebo americké. Pravidla české výslovnosti pochází až z doby císařství.

Přidávám odkaz na latinskou abecedu a její výslovnost

http://www.rim­skepravo.cz/clan­ky/latina-pro-pravniky/latinska-vyslovnost-a-abeceda.html

Neupřesnila jsem, že je rozdíl mezi písmenem a hláskou.
Latinská abeceda měla 23 písmen. Chyběla v ní písmena ch a také j a u, protože písmena i se používalo pro samohlásku i i souhlásku j a písmena v pro hlásky u a v-

Takže hlásku u latina vyslovovala, ale neměla pro ní písmeno.

http://psalvet­.sweb.cz/

Upravil/a: annas

V abecedě, kterou Římané z hlavní části převzali od Etrusků, zčásti od Řeků se vyskytovalo pouze písmeno ‚V‘. Slovo, které dnes píšeme jako servus se tedy psalo SERVVS (- existovaly pouze majuskule). Hlásky „v“ a „u“ asi Římané považovali za totožné, možná proto, že nevyslovovali ostré „v“, ale spíš podobně jako anglické „w“ – dost těžko se to určuje, protože se z té doby nedochovaly žádné zvukové záznamy, ani na magnetofonovém pásku ani jako digitální mp3 😉 Tehdejší výslovnost se toliko odhaduje podle záznamů v jiných jazycích, hlavně v řečtině. K rozlišení na písmena ‚v‘,‚u‘ a ‚w‘ došlo až během středověku, kdy latina již byla mrtvým jazykem. Písmeno ‚u‘ se tedy objevuje až v latinských textech, včetně přepisů těch antických, až v této době. O tom, že však byla potřeba je rozlišit již ve starověku svědčí pokus, nemýlím-li se, císaře Claudia v 1. století n.l., kdy chtěl zavést znak obrácená digamma (písmeno F vzhůru nohama) pro hlásku „u“, ale neprosadil to.