Zřejmě vám ve škole nevysvětlili pojem gramatika, takže si ve svém dotazu protiřečíte.
.
Gramatika (mluvnice) = pravidla, jimiž se řídí stavba vět, větných členů a slov.
Zahrnuje morfologii (tvarosloví) a syntax (skladbu), v širším slova smyslu i fonetiku a fonologii, lexikologii a slovotvoru a stylistiku.

Takže se věnujete gramatice, když se učíte rozbírat věty, určovat slovní druhy. .

Pravopis = umění psát. Chybně se zaměňuje s gramatikou, kdy se pravopisná chyba nazývá gramatickou.

Třeba ve své první větě vám chybí čárka. Z toho je vidět, že je nutné při sestavování vět přemýšlet.

Proč rozebíráte věty? Abyste pochopila jejich smysl, třeba chybná spojka ve větě změní její smysl. Stejně tak postavení slov mlůže mít jiný význam.

Uváděla jsem, kdysi příklad. Bez přemýšlení nad interpunkcí, kdysi věta chybou písaře rozhodla o životě.

Popravit, nelze osvobodit!. Popravit nelze, osvobodit.
–
Při rozboru vět přemýšlíte, i zde uplatníte pravopisná pravidla shody přísudku s podmětem – skladební dvojice, rozlišení přívlastku těsného a volného, přístavku atd.,

Český jazyk je velmi složitý, všechny disciplíny jsou vzájemně propojené – pravopis, interpunkce, stavba věty a souvětí, stylizace… Nic se nedá vynechat.
I pro výuku angličtiny je znát pravidla češtiny, angličtina má přece stanovený určitý pořádek slov.

Když napíšete složité souvětí, často se do něj zamotáte a věta má jiný smysl. Bez větného rozboru není možné pochopit interpunkci, často i význam. Rozbor vět podporuje logické myšlení, schopnost aplikovat poznatky i jinde. Třeba při četbě literatury – četla jste něco od Vl. Vančury, jeho složitá souvětí?

Součástí skladby je informace o větách podle postoje mluvčího ke skutečnosti – vztah ke znalostí slovesného zplůsobu, intonace, dále užití záporu v češtině – vše je tedy propojené , skladba s tvaroslovím a pravopisem, , skladba se slohem… atd.
–
Končím slovy svého oblíbeného K. Čapka:

„A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit…“

Je to hodně velká pomůcka při učení cizích jazyků .. Já jsem tedkon na zdravce a ucim se latinu … Je to mrtví jazyk což znamená ze už se nijak nevyvíjí … Když skladbám vetu je pro me velkou pomuckou nejdrive si ji rozložit v českém jazyce a pak určovat všechny deklinace (rody) apod.

Souhlasím s tebou a plně ti dávám za pravdu. Větnému rozboru se věnuje obrovské množství času a nevím, jak teď, ale dřív to byla stěžejní znalost u přijímaček na gympl. Ovládal jsem to naprosto perfektně, ale nikdy jsem to v životě nepotřeboval. Bohužel školní osnovy a pro život potřebné věci jsou dva rozdílné světy. Podle písemného projevu řady mladých lidí mám často dojem, že se nikdy žádného kurzu českého jazyka nezúčastnili.

Tím, že nepřemýšlíš nad psaním vět, by ses snad radši neměla chlubit.
Můžeš mi vysvětlit, jak si představuješ sloh bez větné skladby?
Nebudeš-li znát větnou stavbu, nikdy nic kloudného nenapíšeš …

Zamysli se:
Proč si při psaní nepotřebuješ uvědomovat větnou stavbu?
Já bych řekla, že ji máš díky rozborům dobře zažitou …

@Mandice:
Co je to SKLADBAT? Opravdu skladbáš věty?
Věty se neskládají, věty se tvoří, píší, …
Mrtvý je tvrdé přídavné jméno …

Taky když si uvědomíš, co je v textu věta vedlejší, co vložená, atd., už nikdy nemůžeš udělat chybu v čárkách.

chceš li umět cizí jazyk, musíš se naučit ten vlastní, pochopit větné členy a stavbu věty, protože gramaticky jsou indoevropské jazyky téměř stejné. Větný rozbor je vlastně kostra jazyka a ta je v mnoha jazycích podobná, a tak když znáš základ, půjde to lépe. a když neznáš, musíš se učit zbytečně to samé.