Větný rozbor

Česká gramatika je těžká a složitá. Dokonce chápu, že málokdo znalosti o vedlejší větě přívlastkové nebo podmětné, předmětné použije v běžném životě. Ale alespoň určení věty hlavní a závislé pomáhá k porozumění textu, správné interpunkci. Děti se třeba naučí psát čárky, ale už se nedoví, proč je tak píší. Zpamatuje si každý, že jde o další větu? Co když zapomenou? Jednou už jsem Čech, čeština je můj mateřský jazyk.
Bez znalosti základní skladby vět dojde k nesrozumitelnosti vyjadřování (už tak se dost chybuje). Podívejte se na mou otázky, kdy se čárkou mění smysl věty.
Bez správné interpunkce mnozí neporozumí textu. Důležité je, aby se děti naučily číst, pochopit text, protože jinak se také nenaučí správně psát. Situace se bude zhoršovat.
Mluvnice je základ. Je to stejné jako v matematice. Také nepotřebuji logaritmy, exponenciální rovnice, nevyužiji ani všechny znalosti z fyziky, chemie, ale vím, že existují.
Když někdo uvažuje o vypuštění větného rozboru, měla by se vynechat tedy i výuka pravopisu, stylistiky atd.
Co s volným časem? Děti jej budou i ve škole trávit na počítači, někdo za ně bude dělat domácí úkoly atd.? Už tak patříme ve vzdělanosti někde mezi „rozvojové země“, může být i hůř.
Také je pravda, že mnozí učitelé sami rozbor neznají, proto se domnívají, že je nepotřebují znát ani jejich svěřenci.

Při učení cizích jazyků se to dá využít. Pokud zvládnete rozlišovat ty věty a slovní druhy v češtině, můžete pak podle toho pochopit v obecné rovině odlišnou skladbu věty v cizím jazyce.
Jinak v samotné češtině se to dá využít například pro správnou použití interpunkce. Bude toho určitě víc. Já sám jsem přes tyhle teoretické věci nikdy moc odborník nebyl a řídil jsem se spíš nějakým jazykovým citem.

Mně to pomohlo, když jsem se učila anglicky – na pokročilé úrovni se člověk zabývá tím, jak se píše vedlejší věta předmětná, podmětná, atd. Nevím, jak bych to určovala v angličtině, kdybych se na základní škole nedozvěděla, jak na to v češtině. Asi velice obtížně. Také mi to pomáhá, když nevím, kde napsat čárku ve větě.
Tyhle reformy mě děsí. Je fajn mít jednodušší život, ale v oblasti vzdělání mi to přijde nesmyslné – za chvíli se přestane vyučovat psaní, máme přeci počítače. Nebo počty – na to přeci máme kalkulačku. Nechci vědět, kam tohle povede, ale doufám, že bude trvat hodně dlouho, než se to uskuteční, protože nechci, aby můj syn neznal rozdíl mezi podmětem a příslovečným určením času.

Používám, chybí mi cit pro češtinu, takže se kontroluji a přepisuji, dost nad tím přemýšlím a kdyby nebylo minimální znalosti vazeb ve větě, tak se z chaosu nedostanu. Při řeči problém nemám, ale psaní je jak začarované.
Při čtení to není také tak hrozné, ale někdy čtu několikrát větu než pochopím význam a musím si zdůrazňovat členění vět. Když někdo udělá chyby tak to musím nejdřív rozšifrovat, jak to má být správně a pak teprve pochopit.
Když někde vypadne slovo tak je to pro mne jako chybějící číslo v rovnici. Větná skladba je jako matematický vzorec, taková pomocná síť.

Na ZŠ nás tím učitelka každou možnou chvíli dolova „šikanovala“, jiné slovo se snad pro to ani nehodí.

v učnáku jsme udělali sotva 3 za 3 roky a na průmyslovce taky nějak 3 nebo 4 za čtyři roky studia.