Padla tu kdysi otázka, jak se vdané ženy „popasovaly se změnou
příjmení“. Mě by ale zajímalo, proč to dělají – je v tom jen síla
tradice? Nebo přesvědčení, že „začnou nový život“ (i když přece
vědí, že je to iluze, neboť chlapi stojí povětšinou za prd)? Vdané ženy
mezi respondentkami – co k tomu vedlo vás? Uvažovaly jste o tom, nechat
si původní jméno, případně k jeho změně přesvědčit manžela?
Doplňuji:
ocko: tu sounáležitost chápu, nicméně proč ji tedy alespoň v 50%
případů nevyjádří manžel – změnou svého příjmení? ;{)>
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 3Pro koho je otázka zajímavá? Jikra, Deli, briketka10 před 4693 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Hlavním důvodem podle mne je, že to patří k naší kultůře a
k naším tradicím
Doplňuji:
Museli by jsme se asi tímto tématem zaobírat šířeji.Stejně tak většina
žen používá i koncovku ová, i když to také neni nutné. Vím, jsou
vyjímky ale většinou mezi umělci či páry z nichž je jeden původem
cizinec. Pravdou je že některá jména ve spojení s příjmením působí
dost komicky. Většinou však tato komičnost nenastává u původních
českých jmen.
Stejně tak díky zvykům a tradicím, je poměrně ojedinělé, že si muž
bere příjmení manželky.
Upravil/a: Drap
0 Nominace Nahlásit |
Možná má Drap trochu pravdy, ale jako žena to chápu šířeji – jde především o to, že celá rodina tím dává najevo určitou sounáležitost. Hlavně s ohledem na děti. Pochopím ale případ, kde si učitelka na gymplu nechala své dívčí příjmení, protože Karmen Langová znělo daleko lépe než Karmen Kolečková.
0 Nominace Nahlásit |
Když mi manžel po týdnu našeho chození řekl, že by si přál, abych se
jmenovala jako on, odpověděla jsem mu (jaksi ve stylu Louky v Koljovi):
„Myslíš Mirek?“ Na svatbě ale dál trval a já si jeho jméno ráda
vzala.
On totiž netušil, že jsem se jeho příjmením zkoušela do deníčku
podepisovat už před x lety, když jsem se do něho – coby mého
profesora – ve škole zamilovala. Tak teď ho mám oficiálně. A je to
pěkný pocit.
Doplňuji:
Myslím Quentosi, že inteligentní chlap s tím nemá problém. Já osobně
znám případy, kdy muž bez problémů přijal příjmení své paní. Buď
bylo významné, (rodové) nebo si jím chlapík ještě polepšil.
Žena většinou přijímá mužovo příjmení z důvodu odstřižení se od
otce. Po svatbě „patří“ jinému muži – založili novou rodinu.
S ohledem na děti a přístup společnosti je to jaksi výhodnější. Trochu
šosácké, ale stále je to tak. Já jsem pro, aby se manželé jmenovali
stejně, i kdyby si měli třeba vymyslet úplně nové příjmení. Když nic
jiného, tak je to tak nějak hezky spojuje.
Upravil/a: Damiana
0 Nominace Nahlásit |
Quentosi, třeba to není zas tak pravidlem.
Já jsem byla za svobodna Vlčková. Můj první manžel se jmenoval Hroch. Já
jsem naprosto odmítla být Hrochová, on ale nechtěl být Vlček. Takže
nakonec si vzal ještě před svatbou příjmení své matky za svobodna, Havel.
A já byla po svatbě Havlová.
Při druhé svatbě jsem získala jiné – hezké české – příjmení,
používám ho ráda a měla jsem pocit, že nosit příjmení toho, koho
miluju, je fajn.
Jinak si myslím, že sjednotit v rodině příjmení, ať už jakkoli, je důležité hlavně kvůli dětem.
0 Nominace Nahlásit |
manžel mé sestry si nechal naše příjmení, ona se i tak nechtěla jmenovat Hlavatá a on měl příležitost, jak to změnit, neměl moc v lásce svého tatínka, jeho rodiče byli rozvedeni..
0 Nominace Nahlásit |
Prijímanie manželovho mena pochádza ešte z čias, keď žena musela plne
podliehať mužovi, bola vlastne tovar s ktorým muž dokonca ešte dostával
ako prídavok jej veno. Muž dal meno – žena majetok a seba.
Dodnes ten princíp ostal zaužívaný – možno už len s tým majetkom je
to ináč. Veď v parlamente a rozhodujúcich funkciách sú hlavne muži a
prečo by menili svoju „nadvládu“.
Ale teraz vážne. Ak sa novomanželia dohodnú na mene, platí to v zmysle
zákona (Určite niektorý komentátor uvedie znenie tohto zákona). Ako tu už
bolo povedané, niekedy je táto voľba i podľa súzvuku mena a
priezviska.
Ja som s tým problém nemala, podpis som už mala tajne nacvičený podľa
budúco-manželovho priezviska – páčilo sa mi.
0 Nominace Nahlásit |
Obřad jsme udělali tajný jen se svědky, ale jméno jsem přijala nové
i když zní hůř. Nová identita je důležitá, aby se žena cítila
osvobozená od starého života své rodiny. Posiluje to nezávislost. Jsi jako
pod křídlem svého muže, ale pochybuji že by stejný pocit těšil
nějakého chlapa.
Myslím že muži přijímají ženino jméno s dávkou sebezapření, spíš
pod naléháním ženy. Není žádný problém aby si každý nechal to svoje,
to si myslím je mnohem přijatelnější.
0 Nominace Nahlásit |
U otázky nebylo diskutováno.
Nový příspěvekDrap | 1716 | |
marci1 | 1093 | |
annas | 763 | |
quentos | 744 | |
ivzez | 715 | |
zjentek | 714 | |
iceT | 689 | |
led | 620 | |
Kepler | 540 | |
hanulka11 | 535 |
Těhotenství |
Děti a rodičovství |
Partnerství, manželství |
Přátelé |
Ostatní rodina a vztahy |