Avatar uživatele
annas

Znáte definici pravdy? Proč se nesprávně užívá tvrzení: je pravdou, nikoliv je pravda?

7. pád nesprávně užitý x 1. pádu správně užitému …
Doplňuji:
Aleshi, nemáte pravdu. Nejde o archaický výraz…

Při užití 1. pádu nevyjadřujeme, že hodnota sdělení je proměnná, ale ztotožňujeme sdělení s pravdou.

Viz odpověď i dědypetra.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: annas

Zajímavá 9Pro koho je otázka zajímavá? anonym, vagra, rynek878, johana 56, barnajka, dědapetr, anonym, fcoop, anonym před 4854 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
fcoop

Pravda či pravdivost je shoda tvrzení se skutečností. Tento pojem hraje primární úlohu ve filosofii, vědě, právu a náboženství (či teologii).

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
dědapetr

český jazyk obnovuje, a to zvláštním, rozporným způsobem. Možná tomu tak je ale vždycky, v každé době.
Pak dochází k „módnímu“ posunu jazykového úzu: namísto: „úřady jednají“ je dnes módní např. říkat „'úřady konají“. Je obtížné posoudit, zda je to jen mluvní klišé, anebo skutečný posun významu tohoto slovesa. Dochází zřejmě k zjednodušování slovesných koncovek – lidé přestávají rozlišovat -í a -ejí v třetí osobě množného čísla ve čtvrté slovesné třídě. Tam, kde je v minulém příčestí „-el“, by mělo být v mnoha případech v třetí osobě množného čísla „-ejí“ (sázel → sázejí). Mnozí dnes napíší „oni sází“, ne „správně“ „oni sázejí“. – Dokonce jsem viděl v Lidových novinách titulek „Policisté neví…“, i když by se mělo říkat „Policisté nevědí“.
Naprosto se ujala v češtině primitivní hyperkorektnost „Je pravdou“, i když „správně česky“ bývalo „Je pravda“. Užití sedmého pádu naznačuje netrvalost příznaku. („Býval učitelem, ale už není.“) Kdo to dneska ví…?

http://blisty­.cz/art/22067­.html

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
barnajka

Nikdy jsem o tom tímto způsobem neuvažovala, nenapadlo by mě, že ten 7. pád je po jazykové stránce vlastně paskvil. Takže děkuju za upozornění :)
Osobně mi ta snaha o „spisovnost za každou cenu“ víc vadí v případech, kdy se lidi „bojí“ napsat nespisovně se tvářící „byste“, tak radši použijí „by jste“.
A nebo další příklad skoro až extrémní hyperkorektnosti: „zkoužka“ místo „zkouška“ :) Lidi, trošku víc odvahy do toho pravopisu!!! :))

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Jose1f

Jestliže víš, co je to podmět a přísudek, potom můžeme pokračovat. Ve větách jako <Počasí bude příznivé>, <Bratr je strojníkem>, <Kupující budou spokojeni>, <Čas jsou peníze>, <(Ono) je pravda> spojují tvary slovesa <být> podmět s přísudkem, jsou <sponou>. Přísudek je v takových větách vyjádřen jménem (příznivé, strojníkem, spokojeni, peníze, pravda) a nazývá se <jmenný>.
Ty se vlastně ptáš, v jakém pádě má být jmenný přísudek. Platí tato pravidla:

  1. Přídavné jméno je po sponě <být> v přísudku vždy v 1. pádě (počasí bude příznivé <ne příznivým>, Chlapec je obratný <ne obratným>, Matka je starostlivá <ne starostlivou>).
  2. U podstatného jména je to složitější.
  1. Podstatné jméno je v 1. pádě, když vyjadřujeme vlastnost trvalou (Otec je dobrák <ne dobrákem>, Letadlo je moderní dopravní prostředek <ne moderním dopravním prostředkem>).
  2. Podstatné jméno je v 7. pádě, když vyjadřuje vlastnost získanou nebo přechodnou (Jeho syn byl lesníkem <ne lesník>, Karel Havlíček byl novinářen <ne novinář>).

Závěr:
<Pravda> je podstatné jméno. Protože <pravda> je zároveň vlastností trvalou, je správný 1. pád: „Je pravda, že…“ <ne je pravdou, že…>

Kdybych ovšem o něčí pravdě pochyboval, tj. neuznával ji za vlastnost trvalou, potom bych řekl: „Vaše pravda je pravdou snadno vyvratitelnou.“

(Volně sepsáno podle učebnice Melichar, Styblík: Český Jazyk. SPN Praha, 1967, str. 150.)

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
Alesh

Tak to je taková klasická otázka, na kterou nikdo nikdy nenašel přesnou odpověď.
Používají se oba tvary. Ten první je poněkud archaický …

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek