Co přijde lidem tak krásného a úžasného na českém jazyce?

Už jsem několikrát na tuto otázku odpovídala.

Odpovím slovy Karla Čapka, který „zapěl“ chválu české řeči.

"Tisíciletá minulost protéká každým slovem; děláme něco velkolepě starého a historického, když mluvíme česky. A přece každý z nás musel nově a původně objevit každé slovo; mateřská řeč je řeč dětství, první řeč duše, poklad prvních dobrodružství, nálezů a poznatků; věčně navazuješ na své dětství, mluvíš-li mateřským jazykem.

Řeč je sama duše a kultura národa. Její zvučnost a melodie dává svědectví o poetických radostech kmene; její skladba a čistota projevuje tajemné zákony myšlení; její přesnost a logičnost udává míru rozumových darů národa. Tam, kde skřípá a vrže řeč, skřípá a haraší něco v hlubokém bytí lidu; každá nechutnost a jalovost řeči, každá fráze a ošumělost je symptomem něčeho zkaženého v kolektivním životě. Myšlenky jsou naše, ale řeč patří národu. Každá korupce jazyka porušuje národní vědomí. Zdokonaluje-li se národ, musí se zdokonalovat i jazyk; neboť je živý a vyvíjí se s námi všemi, stále nesen výškou duševního napětí národního.

A ještě musím pochválit tebe, tebe, česká řeči, jazyku z nejtěžších mezi všemi, jazyku z nejbohatších všemi významy a odstíny, řeči nejdokonalejší, nejcitlivější, nejkadencovanější ze všech řečí, které znám nebo jsem slyšel mluvit. Chtěl bych umět napsat vše, co dovedeš vyjádřit; chtěl bych užít aspoň jedinkrát všech krásných, určitých, živoucích slov, která jsou v tobě. Nikdy jsi mi neselhala; jen já jsem selhával, nenacházeje ve své tvrdé hlavě dosti vědomí, dosti povzletu, dosti poznání, abych to vše přesně vyjádřil. Musel bych žít sterým životem, abych tě plně poznal; doposud nikdo neshlédl vše, co jsi; ještě jsi před námi, tajemná, překypující a plná dalekých výhledů, budoucí vědomí národa, který vzestupuje. "
–
Více zde: http://nepovinna-cetba.webnode­.cz/news/karel-capek-chvala-reci-ceske/

Ale proč mám ráda češtinu? Je to můj rodný jazyk, který má bohatou slovní zásobu, je rozmanitá a dovede vyjádřit to, co není možné v jiných jazycích – třeba zdrobněliny, synonyma. atd.

Uvědomuji si, jak těžko jazyk vznikal, jak za něj bojovali naši obrozenci …třeba Josef Jungmann, který pro český jazyk hodně udělal, napsal, , že znakem příslušnosti k národu je užívání jazyka.

Jsem Češka, proto užívám češtinu, zajímám se o její historii a její zákonitosti vývoje, její pestrost atd.
–
Každému, co jeho jest – Čechovi čeština, Angličanovi angličtina, Němci němčina atd… Cizí jazyk se učím ze záliby, rozšíření jazykového povědomí atd. …

Víte, kolik cizinců studuje češtinu? Nejde je o ty, kteří se u nás usadí, i když se domluví anglicky, ale chtějí porozumět našim lidem, jejich mentalitě, to se v angličtině neprojeví.. Ale týká se i těch cizinců, kteří mají zájem o slovanský jazyk, byť je pro ně náročný. Svědčí o tom letní kursy češtiny pro cizince, v nichž se seznámi s krásou českého jazyka.

Upravil/a: annas

Češtinu nemiluji, miluji jiné lidi. Je to můj rodný jazyk. Jsem Čech a doufám že to i přes snahu tobě podobných dále zůstane. Udělám pro to vše co bude v mých silách.
Myšlenkově jsi na úrovni mateřské školky a jsi velký egoista. Psát budu co chci já a ne ty.

Čeština ti přijde jako jeden z nejhorších jazyků na světě? Kolik cizích jazyků znáš tak důkladně, že tohle můžeš tvrdit? Předpokládám, že nejméně 20–30, pokud ne, tak meleš blbosti.

Všechno. Je to můj rodný jazyk a jsem ráda, že přežila poněmčování po r.1620. Čteš někdy třeba básně? Jestli ne, tak si nějaké přečti. A uvidíš, jak krásná ti čeština bude připadat. 🙂
Vkládám text jednoduché básně císařovny Alžběty „Červánky“. ♥

Na verandě mramorové,
kde se planá réva pne,
vanilka a pyšná růže
vzduchem voné omamně,

kde ledovec v modré výši
jiskří barvou červánků,
když se v záři zlatorudé
slunce chystá ke spánku,

tady jsme se sešli znova.
Po roce. Jak ten čas běží!
Zatím naše láska mrtva
na marách tu tiše leží.

Mluvili jsme o všem možném,
smáli jsme se vesele,
přitom v srdci bolela nás
blízkost oné zemřelé.

Při rozchodu vyprosil sis
polibek. A najednou
obraz dávno zasunutý
vynořil se přede mnou.

Myslím na ten dávný večer,
zima byla, sněžilo,
když mé políbení žhavé
poprvé tě spálilo.

Lásko v sněhu narozená!
Dnes, když v plném rozkvětu
léto voní kolem tebe,
ty, ach, mrtva ležíš tu!

No, třeba to, že je jejich rodný.

Angličtinu miluji, ale stejně není tak květnatá a krásná, jako čeština. Je to můj rodný jazyk. Vyjádřím v něm daleko víc, než v jiných jazycích. Můj švagr je rodilý Američan, který žije zde. Umí několik jazyků, vč. mrtvých, ale žádá, aby se doma mluvilo pouze česky, protože je to ten nejkrásnější jazyk, co zná. Taky holky naše se mu líbí 🙂
Spíš máš problém sám se sebou, resp. s tím, že jsi Čech, než s češtinou. Stydíš se za to kým a odkud jsi. Nezbývá, než si požádat o občanství v UK, kde se můžeš dívat na vše v angličtině, kterou nezkazíš překladem.

Opovrhovat českým jazykem nebo ho negovat či ignorovat ?
Proč ne, je to každého věc, možná je to ale spíš otázka duševní zralosti. Xenofilové a kosmopolité jsou dnes přece trend a in. Ale kdo pohrdá svým vlastním jazykem je opravdu diagnóza, asi máš i napjaté vztahy s rodiči, věkem se to však nejspíš srovná. V každém jazyce však také myslí tak trochu jinak, takže mluvit hezky česky není zase tak out jak to vypadá. A navíc má čeština tu výhodu, že „je tak složitá, že je prakticky nemožné se v ní domluvit“ 🙂 (citát)

Upravil/a: Cenobita

Nebudem písať odborné pojednávanie, traktáty o češtine, ale tých pár slov sem vložím.

Rodnou řeč, řeč matky, rodiny, přátel
řeč, ve které spoznáváš život, svou první lásku
řeč, ve které tvoříš a stoupáš žebříkem života
řeč, ke které se upíráš v hodině smrti…
To je ta nejkrásnější melodie srdce, mysli tvé
ta řeč nemůže být nikdy ošklivá, vždy se k ní navracíš,
Ošklivá?
Vždyť i v ošklivosti je krása, když její
melodii slov, myšlenek cítíš srdcem, ne plným břichem.
Lež ten, kdo odvrhne řeč matky, řeč svého dětství
ten zradí nejen své blízké, ale především sám sebe.

Českým jazykem nestačí jen mluvit,
je třeba ho procítit, znát jeho melodii,
odstíny lásky i zrady,
hledat krásu v barvě řeči,
vnímat city.

Ano,
možno se dorozumívat symboly, ve zkratkách cizí řeči,
kde jedním výrazem lze vyjádřit mnoho, ale i málo,
kde na jedno máš mnoho slov,
kde jinak píšeš a jinak čteš…
Ale jen, když poznáš tajemství řeči,
jen tehdy můžeš říct,
„ta řeč je krásná, nebo ošklivá“

Snáď si porozumel mojej češtine, nebudem tu písať odborné posudky o kráse, či ošklivosti rečí sveta, len vedz,
všade sú ľudia, čo majú radi svoju reč a nedopustia na nej hany
všade sú ľudia, čo uprednostia len to, čo sa nosí, čo je moderné, lež neuvedomujú si, že modernosť, novinka má krátku životnosť, hneď po svojom vzniku už nie je moderná.
Poznala som viacej jazykov, od európskych po exotické. V každom sa dala nájsť krása i špata, to závisí len od ľudí, od ich mysle, od ich srdca.
Nezakrývaj mysľou svoje srdce…
Nehaň ľud svoj, nehaň svoju rodnú reč!

Proč myslíš, že mám tolik otázek kolem významu slov? Čeština má velmi obsáhlou základnu slov, tvarů a tak dále. Pořád v ní je pro mě co objevovat. Co si budeme povídat, tak oproti angličtině se absolutně nechytá. Ocenil bych pokud by se čeština nahradila angličtinou. Nezlobil bych se pokud by to byl jediný celosvětový jazyk. V angličtině dělám minimum pravopisných chyb, ale v češtině to neovládám ani zdaleka tak dobře. Teď něco k pousmání. Zajímavý názor na téma: Cizinci a čeština. :))

Nikdo nedokáže česky mluvit správně, a každý cizinec, který se pokusí tento jazyk naučit, utrpí těžkou duševní újmu. Základem výuky češtiny je týraní cizinců výslovností písmene „ř“; každý kdo je dokáže vyslovit je považován za Čecha; je to vlastně jediný bod, který musí splnit žadatel o české občanství. Je mu předložena stránka popsaná slovy, kde každé obsahuje alespoň jedno „ř“ a hovoří se o temných úkonech jako „řezník řeže řízky“ či „třistatřiatři­cettři stříbrných stříkaček stříkalo přes třistatřiatřicettři stříbrných střech“ a podobně. Mnohem snazší je pro cizince výslovnost českého „r“, velmi populární u studentů češtiny je věta „strč prst skrz krk“, která neobsahuje jedinou samohlásku.

Pokud se přesto některý cizinec naučí česky, zjistí, že je sice schopen číst noviny, a – na rozdíl od většiny Čechů – i poslouchat zprávy ve státní televizi, ale jazyku, kterým se baví obyčejní lidé, vůbec nerozumí. Spisovná čeština je totiž virtuální jazyk, který vznikl jako důsledek boje mezi pražskými a brněnskými lingvisty. I sám ředitel Ústavu pro jazyk český Karel Oliva tvrdí, že spisovná čeština je prvním cizím jazykem, se kterým se děti po nástupu do školy setkávají. Za zmínku stojí pokus začlenit do tohoto virtuálního jazyka i slovenštinu, který však po rozdělení Československa zmizel v propadlišti dějin i se svými nejzanícenějšími protagonisty (Gustáv Husák, Vasil Biľak aj.).