Jak je to s názvy měst a států?

Většinou se nepřekládají, spíše se v historii zkomolila pro lepší českou výslovnost.
Například města psaná v jiném písmu se překládají většinou foneticky pro lepší psaní.

Správně by na každé mapě mělo být napsáno jméno ve správném jazyce a pak v závorce překlad.

Jmena, nazvy se neprejladaji, ale nekdy je to nutne, treba Bangkok. Origoš má 137 písmen.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Ban­gkok#Jm.C3.A9no

Názvy a slova obecně jak se šíří do jinojazyčného prostředí, jsou přizpůsobována lokálním jazykovým poměrům. Komolí se, aby je místní dokázali vyslovit, zvláště tehdy pokud obsahují hlásky, které v jiném jazyce nejsou, nebo neobvyklé skupiny hlásek. Takové zkomolení vzniká spontánně a nikdo ho záměrně nevymýšlí. Někdy takové slovo projde několika jazyky než dorazí k nám. Tak z latinského Roma vzniká český Řím, z německého die Aachen české Cáchy. V případě čínských názvů jsou evropské zkomoleniny nutností neboť čínské hlásky nedokážeme vyslovit a ani názvy od sebe odlišit. Tak se z něčeho, co zní jako Kwang-Čou, stane pohodlný Kanton. A naopak Číňan, aby si nezlomil jazyk, říká místo Praha něco jako Pulake.

Stejně to platí, když se do oblasti dostane nové etnikum. Tak se z řecké Alexandrie stala arabská Iskandaríja.

Konkrétně s naší metropolí je to komplikované. První zmíňka o ní pochází od židovsko-arabského kupce ibn Jákóba (kolem r. 965) jako o městu Frága. Možná(!), že to původně byla Prága a Prahou se stala později, neboť staří Čechové neradi hlásku [g]. Německá zkomolenina Prag se dostala do Francie, kde si ho raději zapsali jako Prague, aby jim bylo jasné, jak to vyslovit. A odtud s tímto pravopisem do Anglie.

Někdy dochází k překladu názvu nebo jeho části, pokud má obecný význam. Například české Pobřeží slonoviny z Côte d'Ivoire nebo Nizozemsko z Nederland. Ve starší literatuře najdete třeba Nový York. Z Nouvelle Orléans se stal New Orleans apod.