Z angličtiny jsem zvyklý, že má následující slovosled: podmět,
sloveso, předmět, způsob, místo a čas.
V němčině je to: podmět, sloveso, předmět, čas, místo a způsob?
Doplňuji:
Myslím to, jak musejí po sobě jít větné členy.
např.:
Angličtina:
I go with my friend by car to German tomorrow.
I – podmět
go – sloveso
with my friend – předmět
by car – způsob
to German – místo
tomorrow – čas
Němčina:
Ich fahre mit meinem Freund morgen nach Deutschland mit dem Bus.
Ich – podmět
fahre – sloveso
mit meinem Freund – předmět
morgen – čas
nach Deutschland – místo
mit dem Bus způsob
ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce
Zajímavá 2Pro koho je otázka zajímavá? ivzez, Pepa25 před 3528 dny |
Sledovat
Nahlásit
|
Formuluješ nepřesně.
Co míníš „slovesem, způsobem, místem a časem“ v angličtině
a „slovesem, časem, místem a způsobem“ v němčině?
Co je podle tebe „úplný slovosled“?
Poměrně málo vět obsahuje všechny větné členy.
Doplňuji:
Německá věta je v pořádku (anglickou snad ještě někdo zkontroluje).
Když už jsme u slovosledu:
V německé větě se poměrně často setkávají předměty v 3. a č.
pádě.
Jak by v takovém případě vypadal slovosled?
Zkus přeložit např. (dolů do diskuze):
Zítra svému příteli koupím knihu.
Zítra mu koupím knihu.
Zítra mu ji koupím.
Upravil/a: ivzez
0 Nominace Nahlásit |
Otázka nemá žádné další odpovědi.
Sloveso se ve větách používá v rúzných podobách, časech, způsobech, … Měl bys vědět, že na druhém místě většinou stojí přísudek (určitý slovesný tvar). Někde se přísudek skládá z pomocného slovesa a příčestí (= další slovesný tvar). Co by v takovém případě bylo přísudkem a kde by ve větě stála druhá část?
Slova čas, místo, způsob a zapomněl´s příčinu mohou mít různý význam. Tobě asi šlo o příslovečná určení času, ne?
Formuluj otázku správně, vrátím se.
Ano, napsal jsem to nejasně, omlouvám se. Slovesem jsem myslel přísudek, místem příslovečné určení místa, atd.
Ještě k tomu „úplnému slovosledu“, abych odpověděl na vše. Tím myslím právě celý ten slovosled se všemi větnými členy jdoucími po sobě.
Myslela jsem si to, ale jista jsem si být nemohla (právě proto, že málokterá věta obsahuje všechny zmíněné větné členy).
Dávej si pozor i na „sloveso“. Slovesné tvary se v němčině často skládají, potom sloveso „orámuje“ celou větu: na druhém místě bude přísudek (často pomocné někdy modální sloveso) a na posledním místě ve větě bude příčestí minulé nebo trpné, případně tam může stát infinitiv.
Ano, to chápu, děkuji. Takže ty věty by měly být:
Zítra svému příteli koupím knihu.
Morgen kaufe ich meinem Freund das Buch.
Zítra mu koupím knihu.
Morgen kaufe ich ihm das Buch.
Zítra mu ji koupím.
Morgen kaufe ich es ihm.
Stojí-li v německíé větě předmět v 3. a 4. pádě,
předchází předmět ve 4. pádě předmětu v pádě třetím
(v češtině je to naopak).
Je-li jeden z obou předmětů (nebo jsou-li oba předměty) vyjádřeny zájmenem, musí stát kratší tvar před delším.
Druhou a třetí větu máš správně.
První věta:
Morgen kaufe ich ein Buch
(o knize jsme ještě nemluvili)
meinem Freund.
Ještě mě napadla situace, kdy předměty ve 3. a 4. pádech jsou stejně dlouhé. Bude v tomto případě jedno, zda bude dříve 3. nebo 4. pád?
Např.:
Koupím ji je. (Řeč je třeba o knihách – e Bücher.)
Ich kaufe ihr sie.
Ich kafe sie ihr.
Tyto věty by také měly být v pořádku, že?
Sie kaufe ich ihr.
Ihr kaufe ich sie.
Jsou-li oba předměty vyjádřené zájmenem stejně dlouhé, uplatní se
první pravidlo: čtvrtý pád bude stát před třetím:
Ich kaufe sie ihr.
Pokud byste chtěl větu začít předmětem vyjádřeným zájmenem,
vyjádřete druhý předmět podstatným jménem:
Ihr kaufe ich (die) Bücher.
Ahá, jasné. To je taky pro mě novinka. Moc děkuji. :)
Mohl bych znát zdroj, kde se píše o tom kratším a delším tvaru? Určitě
tam bude spousta dalších zajímavých informací. Zatím jsem nikde na nic
takového nenarazil a tuším, že ani v učebnici o tom nic nebylo.
Mám gramatiku z nakladatelství Duden (z r. 1984), Lexikon gramatiky z nakladatelství Scriptor (1989) a „své“ přehledy gramatiky, které jsem si dělala jako přípravu k maturitě (příprava byla důkladná, později mi stačila i na státnici). Z českých učebnic si vzpomínám na učebnice pro gymnázia ze 70. let (ale bylo to i v dalších, na jejichž názvy si už nevzpomenu). Dobrýje i nový německý pravopis – „Die neue deutsche Rechtschreibung“, nakladatelství Bertelsmann (1996).
Kdysi jsem měla půjčenou brožuru „1000 idiomatische Redensarten Deutsch (mit Erklärungen und Beispielen)“, nakladatelství Langenscheidt, 4. vydání z r. 1964, z níž jsem si něco vypsala (ta byla výborná, bohužel se mi ji nepodařilo sehnat).
A pak je spousta zdrojů v internetu, hledej „Deutsch als Fremdsprache“, „DaF“, můžeš k tomu připojit „Grammatik“, „Satz“, „Übungen“, …
annas | 5283 | |
Kepler | 2867 | |
Drap | 2650 | |
quentos | 1803 | |
mosoj | 1594 | |
marci1 | 1357 | |
led | 1356 | |
aliendrone | 1181 | |
zjentek | 1077 | |
Kelt | 1014 |
Astronomie |
Fyzika |
Jazyky |
Matematika |
Sociální vědy |
Technické vědy |
Ostatní věda |