Mongolské jídlo.

Zkušenosti nemám, takže něco je tu:
„Většina tradičních jídel je tvořena masem. Mongolové vaří mnoho druhů knedlíčků či placek z ječmenné mouky plněných masem. Chušúr jsou velké smažené knedlíky plněné výhradně skopovým masem. Dalším typem knedlíků jsou buuz, malé knedlíčky plněné masem a vařené v páře, nebo banš, masové knedlíčky vařené ve vodě. Maso se také často dusí (cuivan, budaatai huurga), nebo přidává do nudlových polévek (guriltai šol). Cuivan je nudlová směs se zeleninou a masem.“

http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Mon­golsk%C3%A1_kuc­hyn%C4%9B

Mají toho asi také více,my se též nemůžeme rozhodnout,jestli knedlo,zelo,nebo svíčková,bram­borák?Hlavně asi to bude skopové.

Zdroj: http://recepty­.chytrazena.cz/ma­sita-jidla/jehneci-maso/dzalba-mongolske-narodni-jidlo-80858.html

džalba – mongolské národní jídlo.
Nevím jestli je jediné,ale mám to vyzkoušené.Je to dobrota.

Ingredience
4 jehněčí žebírka ( kotlety), l mrkev, l cibule, 0,5 l hovězího vývaru, 250g rýže, 2 lžíce sála (olej), 2 hřebíčky, 2 bobkové listy, sůl, pepř, koření na divočinu
Postup přípravy
Na sádle opečeme naklepaná a osolená žebírka, poté přidáme na kolečka nakrájenou cibuli, mrkev a vložíme koření v gázovém sáčku a trochu podlijeme. Žebírka obracíme. K poloměkkým přidáme dobře propranou rýži a dolijeme vývar. Přiklopíme a dusíme asi 30 minut. Potom vyjmem koření a podáváme na nahřátém talíři. Rýži můžeme také upravoat zvlášť, ne současně s masem.

Recept mám vystřižen z časopisu Květy asi 10 let.

Z vlastní zkušenosti z cestování po Mongolsku, je to už mnoho let zpátky, ale to nebude vadit: Kdybych měla říci úplně ta nejtypičtější jídla a nápoje, která Vám nabídnou úplně v každé jurtě /geru/, tak to budou bůdzy /knedlíky z mouky a vody plněné nožem nadrobno nakrájeným skopovým masem a vařené v páře/, dále polévka /masový vývar s domácími nudlemi z mouky a vody, kořeněná sušenými květy divoce rostoucího česneku/, sušený úplně tvrdý tvaroh, takové tvrdé kousky pečiva namazané silným tuhým škraloupem z mléka, vzniká to opravdu při převaření a nahrazuje to úspěšně máslo, dále slaný černý čaj s mlékem /čaj je lisovaný v takových větších krychlích, dovezený z Číny/, v létě kvašené kobylí mléko kumys /airak/.
Tradičních jídel je víc /např. chušur – to samé, co bůdzy, jen tvarované jako piroh a smažené na oleji nebo takové velké placky z mouky, smažené na oleji, o některých jídlech jsem jen četla/, ale napsala jsem jen ty, která jsme jedli opravdu na každém kroku.
Jako zajímavou specialitu mohu uvést pečeného sviště pro spestření jídelníčku, jen pozor na nákazu morem a na zažívací potíže, já je ze sviště, nevím proč, měla a pak se mu už vyhýbala.
Záleží hodně, kde se nacházíte a jaké jsou dostupné suroviny, ve městě to bude i zelenina, ale při dlouhém pobytu mezi pastevci jsme tedy o zeleninu nezavadili. Ještě tak žampiony, které rostou ve stepi. Ty pastevci sbírají, jiné houby vůbec. Dokonce si mysleli, když jsme jim houby /většinou klouzky/ přinesli, že jedlé jsou jen ty s čárkami pod kloboukem, jako má žampion a nevěřili, že se z klouzků neotrávíme 🙂/ Ale to už hodně zabíhám do detailů.
Jinak tedy, když maso, tak co nejtučnější.
Dám ještě odkaz na na článek z pera Markéty Hrdouškové, píše moc hezky o zemích, kde právě dlouhodobě pobývá /Mongolsko, Čína/ http://hrdousko­va.blog.idnes­.cz/c/24639/Kdo-neji-masoneni-Mongol.html